This reflection explores the internal order of philosophy and the specific commitments that define a philosopher's life. The primary obligation is loyalty to the truth and the ability to articulate it within the current situation in which the thinker is situated. A philosopher must actively confront the challenges of their time and society at an appropriate level, which necessitates rigorous professional preparation and the continuous cultivation of the quality of their philosophical work. While this preparation is not limited to public activity, the second most important duty is the engagement with other individuals. The text emphasizes that actuality should not be understood as an objective abstraction isolated from people, but as a living reality. A philosopher must not remain secluded in an intellectual laboratory or a perceived internal connection with higher spiritual realms; instead, they must remain connected to the individual situations and people where truth is realized.
Filosofie a její vnitřní řád
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 9. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
Filosofie a její vnitřní řád
Filosof má ve svém životě různé závazky; některé – asi ty nejdůležitější – jsou závazky k „pravdě“ a k „pravení pravdy“ uprostřed situace, do které filosof byl a je postaven a vždy znovu staven. Každý filosof se kvalifikuje jako filosof teprve tím, že je věren tomuto přednímu závazku, a to jak tím, že „aktualitu“ neobchází, že se jí nevyhýbá, neuhýbá před ní, ale také tím, že těmto závazkům vůči své době a vůči své konkrétní společnosti čelí nejen aktivně a zjevně, nýbrž také na náležité úrovni. K tomu se musí řádně (a tudíž odborně) připravovat, což znamená, že mnoho ze své aktivity věnuje právě pěstování své filosofie, tj. kvalitě a úrovni svého filosofování, které se ovšem – jak dějiny mocně dosvědčují – zdaleka neomezuje (a nesmí omezovat) jen na působení na veřejnosti. Nicméně právě toto působení na druhé lidi (spíše než „na veřejnosti“, jak se tomu dnes říká) náleží co do důležitosti hned na druhé místo mezi filosofovými závazky. „Aktualitu“ nesmíme totiž chápat jen jako „situaci“ objektivovanou a objektivní, tedy abstraktní, abstraktně konstruovanou a tudíž izolovanou, vydělenou, odtrženou od jednotlivých lidí (zbavených individuality a zahrnutých s jinými do „lidu“, „společnosti“, „národa“ nebo dokonce „davu“. Tak jako pravda (či Pravda) není oddělena od jednotlivých lidí a jednotlivých jejich situací (individuálních situovaností), tak nemůže a nesmí být ani filosof se svým filosofováním odtržen či vytržen a „schován“ v žádném útočišti a uzavřen ani do samoty své myslitelské laboratoře, ani do samoty svého domnělého niterného spojení s výšinami „ducha“.
(Písek, 140923-1.)