This text examines the nature of "true being" in contrast to its reduced understanding as a mere object. The author argues that an objective being manifests only "hic et nunc" (here and now), which is insufficient for its full comprehension. Since every being is essentially an event-like process unfolding over time, it undergoes continuous change and maintains vital links to its environment. Proper knowledge and interpretation of such a being require consideration of its temporal context—both its past and its nascent future—rather than just its immediate outward appearance. The text concludes that the so-called "pure object" is not a reality but an abstraction derived from a "true event." This abstraction ignores the internal, non-objective dimensions and the complex external relationships of the being. Therefore, true being must be understood as a dynamic event integrated within a temporal and environmental framework, rather than a static entity isolated from its developmental trajectory.
Jsoucno „pravé“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 2. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Jsoucno „pravé“
Nejvlastnějším charakterem předmětného jsoucna je to, že se aktuálně ukazuje právě jen hic et nunc, a pouze po vnější stránce tohoto svého momentálního stavu. Protože však každé jsoucno je vlastně událostným děním, které probíhá po nějakou dobu, po kterou se zároveň v lecčem proměňuje, je možno poznat takové jsoucno jen v souvislosti především s vnějším kontextem celého jeho dění, tak v souvislosti s jeho okolím či prostředím (a to rovněž v časových, nejen prostorových rozměrech). A právě z toho všeho vyplývá, že zejména pravé jsoucno, chápané redukovaně jako předmět (objekt), nemůže být náležitě poznáno ani interpretováno bez náležitého zřetele k tomu, co v dané chvíli už je (vnitřní nebo i vnější) minulostí, a ovšem také bez náležitého zřetele k tomu, co se teprve připravuje, k čemu teprve má dojít (ať už v rámci vnitřního dění události, nebo v jejím okolí). Odtud je zcela zřejmé, že tzv. ryzí objekt (předmět) není vlastně ničím „reálným“, nýbrž pouhým abstraktem, i když ovšem jistým, poměrně pevným vztahem spjatým s příslušným „pravým jsoucnem“, tedy „pravou událostí“, od jehož niterné (nepředmětné) stránky je abstrahováno (nehledíc na velmi problematické pomíjení jeho vazeb navenek, do aktuálního okolí).
(Písek, 130223-2.)