This text explores the process of establishing and introducing new concepts into broader intellectual contexts, based on the premise that concepts are not discovered but rather constituted. The author references J. B. Kozák and his notion of "judging" (nasuzování) concepts, which is intrinsically linked to the construction of intentional objects. Traditional objectifying thought, rooted in ancient Greek philosophy, perceives these objects as fixed and unchanging models. However, the text argues that an "event" can also be constructed as an intentional model, thereby opening new perspectives for non-objectifying thinking. This insight demonstrates that conceptualization is not necessarily tied to objectification, which is merely one dominant philosophical tradition rather than an absolute necessity. The paper emphasizes the need for a thorough investigation into how concepts are actually established and judged. By transcending the limitations of objectifying thought, it is possible to develop a more nuanced understanding of concepts that accommodates the dynamic nature of reality and events within philosophical methodology, allowing for a deeper exploration of non-objectifying modes of thought.
Pojmy nové – zavádění
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 12. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Pojmy nelze „objevovat“, nýbrž pouze ustavovat a zavádět do širších kontextů. Jak lze ustavit pojem? J. B. Kozák mluvil o tom, že pojmy je třeba nasoudit. Tím se ovšem problém pouze trochu oddálí, neboť nutně vyvolá otázku, co to znamená „nasoudit“ (eventuelně co to je „soud“ a „souzení“). Zavádění pojmů je nutně (bytostně) spjato s „konstruováním“ příslušného intencionálního objektu (eventuelně non-objektu, viz nepředmětnost etc.). Zvláštností intencionálního objektu (předmětu) je – alespoň v tradici zpředmětňujícího myšlení – jeho neproměnnost: každý jednou nasouzený pojem je pevně spjat s příslušným intencionálním předmětem jako neproměnným myšlenkovým modelem. To ovšem v žádném případě nezbytně neznamená, že takový neproměnný „model“ musí sám být neměnný; jako takový intencionální model může být myšlenkově konstruována např. také „událost“. A právě to nám otvírá nové perspektivy myšlení, orientovaného nikoli na zpředmětňování, tedy myšlení takzvaně nepředmětného, tj. nezpředmětňujícího. Už tato skutečnost sama je jednoznačným dokladem toho, že pojmovost není nutně spjata se zpředmětňováním, nýbrž že zpředmětňováním je charakteristická jen tradice, započatá nejstaršími řeckými mysliteli a pak natolik rozšířená a systematicky upevňovaná, že se zdá být jedinou možnou. A proto je třeba důkladně prozkoumat, jak vlastně dochází k ustavení, resp. nasuzování pojmů.