This text explores the relationship between astrophysical knowledge and the broader philosophical contexts of truth. The author begins with the fact that modern science deduces the existence of 96% of the universe's unknown components based on the behavior of only 4% of observable matter. This process is enabled by mathematical simulations within the framework of objectifying thought. However, a question arises as to whether a similar approach can be applied to aspects of reality that elude objective investigation. The condition for such reasoning is to account for essential contexts and the totality of the world. The reflection aims to understand the connection between externally observable reality and that which remains hidden. In this context, the author proposes considering "truth" within cosmic dimensions and, drawing on non-Greek traditions, interprets "faith" as a cosmic power. The work thus bridges the gap between exact scientific methods and profound ontological and theological reflection, seeking truth beyond mere appearances.
Pravda a Vesmír
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 11. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Pravda a Vesmír
Současní astrofyzici už docela běžně počítají (kalkulují) s tím, že tzv. běžná hmota (a energie) tvoří jen asi pětadvacetinu „skutečnosti“ celého Vesmíru. Jak je to možné, že z těchto 4% usuzují (a vůbec mohou usuzovat) na ostatních 96%? Usuzují z toho, jak se chová ta malá část běžné hmoty (a energie): tak např. jejich výpočty (matematické simulace) ukazují, že by se galaxie neudržely pohromadě, kdyby je nedržela gravitační síla, mnohem větší, než jaká odpovídá jejich celkové (běžné) hmotnosti. Astrofyzici se opírají o výpočty, tedy o matematiku. To však je možné jen tam, kde je vůbec možno matematiky použít, tj. tam, kde jde výhradně o tzv. předmětné myšlení. Nicméně právě proto se před námi staví otázka, zda něco podobného není možné a dokonce záhodné i v těch aspektech skutečnosti, které se předmětnému přístupu vymykají. Ovšem hlavní memento spočívá v něčem jiném: Aby bylo možno usuzovat z jednotlivého (resp. nějak částečného) na ostatek, je třeba mít na paměti širší až i nejširší kontexty, to znamená ovšem nikoli jakékoli, nýbrž ty „podstatné“. Přesně řečeno, je třeba mít ohled na celky (jednotlivé) a posléze i na celek světa – v astronomii to je tedy celek Vesmíru. Nu, a když to aplikujeme na problematiku, daleko překračující oblast toho, co má předmětnou stránku, zavazuje nás to k úvahám a výzkumům toho, jak souvisí to, co můžeme zvnějšku vidět a pozorovat, s tím, co takto zvnějšku přístupné není. To je pak pro mne důvod, proč o „pravdě“ uvažovat v kosmických souvislostech. A to je také důvod, proč se zcela rozhdopně obracím na neřeckou tradici pochopení „pravdy/víry“ a proč také „víru“ chsi chápat jako kosmickou „moc“ (či „mocnost“).
(Písek, 111107-1.)