This text examines the relationship between experience and knowledge, defining pieces of knowledge as fragments of information with varying origins. The author distinguishes between knowledge derived from direct experience, which is inherently characterized by internal connections and context, and knowledge adopted from others, where these links are often missing or obscured. In human memory, both types of knowledge typically coexist in a mixed state, requiring critical reflection to differentiate between them. The discussion further addresses the Greek concept of 'mathesis,' interpreting it as a body of knowledge that, while not necessarily obtained through direct insight, can nonetheless incorporate or rely upon it. Finally, the author asserts that although philosophy must encompass a broad knowledge of 'mathesis universalis,' it should never be reduced to a mere collection of disparate facts. The text emphasizes the vital importance of contextual interconnectedness and critical reflection within the process of human understanding.
Zkušenost a vědomost / Zkušenost a vědomost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 4. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Zkušenost a vědomost / Zkušenost a vědomost
Jednotlivé útržky vědění nazývejme „vědomostmi“ (eventuelně „povědomostmi“); ty mohou být různého původu a druhu. Pokud jsou spjaty s vlastní (přímou) zkušeností, nejsou to skutečné útržky, zbavené kontextu a vůbec souvislostí, neboť sama zkušenost je vždy něčím nejrůznějšími vnitřními vztahy propojeným (správně nebo také nesprávně propojeným). Naproti tomu vědomosti od někoho převzaté (ať už víme, od koho, anebo to nevíme, prostě jsme to někde zaslechli a nějak si to zapamatovali), takové souvislosti v některých směrech vůbec chybí, anebo jejich kontexty jsou hodně zpřetrhané a nám unikají. Obojí druh „vědomostí“ zůstává obvykle v našem vědomí (a v naší paměti, z níž je do aktuálního vědomí musíme nejprve přivolat) smíšen, pomíchán. Aby jeden druh vědomostí mohl být odlišen od toho druhého, k tomu už je zapotřebí reflexe aspoň zčásti kritické. To, co staří Řekové pojmenovali jako matheia (anebo mathesis), nelze proto naprosto ztotožňovat s pouhými útržky vědění, převzatého od druhých (tedy bez přímé zkušenosti), ale jsou to nepochybně vědomosti, které (ve své většině) nebyly jako takové získány přímým nahlédnutím, ale něco nahlédnutého přece jen mohly zahrnovat a o některá nahlédnutí se dokonce mohly opírat. Filosofie musí mít dostatečnou znalost toho, co lze (trochu s Leibnizem) nazývat „mathesis universalis“, ale nikdy na tuto sbírku, tento soubor jednotlivých znalostí nemůže a nesmí být omezována a redukována.
(Písek, 100401-2.)