Historically, philosophy relied on indubitable premises to derive conclusions, a method that eventually succumbed to the rise of positivism and scientific specialization. This fragmentation led to the isolation of disciplines and a separation from metaphysical foundations. However, the contemporary explosion of knowledge has created a crisis where resource-holding institutions, lacking expertise, dictate research priorities, leading to the marginalization of vital insights. In response, a new philosophical paradigm is emerging. Instead of deriving conclusions from fixed principles, modern philosophy seeks to experimentally formulate new principles to reorder and interpret the vast accumulation of existing facts. This approach emphasizes interdisciplinarity and self-criticism, challenging conservative traditions to gain novel perspectives. By shifting from a deductive to an experimental organizational method, philosophy aims to transform the disorganized mass of information into a coherent order, reflecting a more critical and dynamic engagement with reality than was possible in the past.
Filosofie a nové úkoly
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 6. 4. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Filosofie a nové úkoly
V minulosti se filosofové snažili vycházet od nepochybných premis či principů, a odtud teprve se pokoušeli dostat k závěrům (často protiřečícím běžné zkušenosti). Nakonec se tento postup stal neudržitelným, došlo k odvratu od filosofie (toho typy), a na čas zvítězil duch tzv. pozitivismu, pozitivních vědomostí. Došlo nejen k vyd+ělení jednotlivých věd z filosofie a pokusům o jakési „osvobození“ od filosofie (a jejích „metafyzických předsudků“), ale k řadě pokusů o osamostatnění stále užších odborných „věd“ od jiných věd. A došlo to tak daleko, že se začala všeobecně pociťovat potřeba a přímo nutnost větší spolupráce mezi obory, o ustavení nových vědeckých disciplín napříč rozdělení podle odbornosti a o interdisciplinaritu, která by pronikala do jednotlivých disciplín. Dnes je rozsah a kvantita našich vědomostí a poznatků tak obrovská, že o cestě dalšího poznávání začínají rozhodovat instituce i jednotlivci, kteří k tomu postrádají příslušnou kompetenci, ale vládnou nezbytnými prostředky (finančními a mocenskými), zatímco celé oblasti vědomostí a poznatků jsou marginalizovány, opomíjeny a často přímo zapomínány. V důsledku toho se v hlavách filosofů prosazují myšlenky na nové postupy: nejde už o získávání nějakých závěrů z principů, nýbrž o nové a nové pokusy o formulování nových principů (a třeba ne těch docela „prvních“), aby takovým jakoby experimentální nasazením výchozích perspektiv bylo možno dojít k novým pohledům na všechno to, co až dosud jakoby „známe“, ale co se před námi zatím tyčí jako pouhá hromada vědomostí a tzv. „faktů“. Každé takové nové experimentální nastartování východisek (spíš pořádajících než uchopujících) může otevřít pohled z jiné strany či spíše z jiného pořadí a řádu. Mnoho z dosavadních tradic musí být upravováno, opravovány, měněno, někdy zavrhováno a nahrazováno něčím jiným, a proto bude nutně narážet na setrvačné a konzervativní tendence. Ovšem bude to zřetelným příznakem nových přístupů a také nových postupů, mnohem kritičtějších vůči sobě samým, než jak tomu bylo (/a jak to bylo vůbec možné) v minulosti.
(Písek, 100406-1.)