This reflection explores the concept of actuality as a specific temporal moment that represents an opportunity for human action. The author explains that actuality is a dynamic process that constantly changes and disappears, thereby requiring the actor to maintain continuous readiness and motion. A key finding is that actuality (hic et nunc) is not a creation of the acting subject; instead, it presents itself as an external gift or chance. Those who can seize these fleeting moments become fully present. The text emphasizes the uniqueness and non-repeatability of these opportunities, which are primarily intended for the specific individual. Actuality is thus understood as "our" here and now, while its significance for others is considered secondary. Overall, the work views actuality as a call to activity and as a space in which a person realizes themselves through deeds within the continuous flow of time.
Aktuálnost jako příležitost (šance)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 3. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Aktuálnost jako příležitost (šance)
Aktuálnost je ten moment času, kdy můžeme něco dělat, být aktivní. Každá aktivita ovšem musí být po nějakou dobu vykonávána, a v tom smyslu se musí držet této postupující „aktuálnosti“, která nikterak nepostojí, ale odchází, mizí, aby byla vystřídána další, ovšem jinou. Být aktivní tedy znamená vždy znovu se vydávat na cestu a pokračovat v ní. Ale to samo o sobě nestačí k tomu, abychom plně vystihli, oč v té aktuálnosti, v tom „hic et nunc“ jde: tu aktuálnost totiž nevytváříme my, nevytváří ji ten, kdo je aktivní, ale ta aktuálnost k němu přichází, ona se mu otvírá, jakoby dává k dispozici, a to jako příležitost k činu, k akci, příležitost k tomu, aktuálnosti využít jako aktuality. Ten, kdo aktuálnost využije tím, že něco podniká, se stává někým, kdo je „při tom“, jak ono „hic et nunc“ přichází a přišlo, a jak „je tu“. Právě v tom smyslu platí, že jde o „příležitost“, která se „naskýtá“, ale třeba nepotrvá, a možná se už nevrátí, tj. nebude se opakovat. Aktuálnost je tedy něčím, co míří k nám, co je „pro nás“, co se nám dává resp. co nám je dáváno – a je to tedy vždycky především naše „hic et nunc“. Teprve druhotně můžeme odhadovat a posuzovat, zda je to ještě příležitost pro někoho jiného (nebo pro „něco“ jiného).
(Písek, 090303-1.)