This text examines the etymological and philosophical significance of the Czech term "prvočinitel" (prime factor or primordial agent). The author argues that this term does not merely denote fundamental, indivisible elements of reality—similar to the Greek "atomos" or Latin "individuum"—but specifically attributes activity and agency to them. The "prvočinitel" is thus conceptualized as a primordial subject or "proto-subject," representing a core philosophical problem. Within the framework of Aristotelian movement, the author asserts that all change must originate either from the intrinsic activity of a subject or from the inertia of a previous movement initiated by one. This primordial activity of countless proto-subjects is identified as the essential prerequisite for the process of "centrocomplication" and the evolutionary progression toward higher levels of complexity. Ultimately, these primordial agents are seen as the fundamental movers of the universe, whose activity forms the ontological basis for all transformations and the development of higher-level subjects.
Prvočinitel
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 29. 12. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Prvočinitel
V češtině máme docela pěkné (asi dost pozdě vytvořené) slovo „prvočinitel“, zřetelně poukazující k nějakému „činiteli“, který je „první“, tj. který předchází všem činitelům dalším. Jinak řečeno, „činitelů“ je mnoho, ale některý z nich (eventuelně některé z nich, pokud jich je víc) je (jsou) „prvnější“, „priornější“, „původnější“, snad základnější, protože je (jsou) základem těch dalších. Do běžné fráze přešlo i „rozkládat nebo rozložit něco na prvočinitele“. Slovo samo znamená cosi podobného jako řecké ATOMOS, nebo jeho latinský protějšek „individuum“, ale jeho pozoruhodnost spočívá v tom, že těmto nejmenším „částečkám“ připisuje aktivitu, činnost, činorodost. Aktivitu můžeme připisovat jen nějakému subjektu; proto prvočinitele můžeme chápat jako jakýsi druh prvotního, počátečního „subjektu“, jakéhosi „pra-subjektu“ nebo „proto-subjektu“ – a ten proto musí pro nás znamenat jeden ze základních problémů. Každá změna je jakýsi druh „pohybu“ (v původním, zejména pak aristotelském smyslu, tedy vůbec ne v redukovaném smyslu „místního pohybu), a ten musí být založen buď na nějaké akci, aktu, aktivitě, a tedy musí být vyvolán nějakým subjektem, anebo je pouze setrvačným pokračováním nějakého staršího, předchozího pohybu (a eventuelně až k nějakému původnímu pohybu, vyvolanému subjektem založenou akcí). Počátkem všech pohybů tedy vposledu musí být aktivita nesčíslných protosubjektů, bez níž by nebylo ničeho, zejména pak žádného pohybu „vpřed a výš“, tedy „vývoje“ k událostem a subjektům vyšších a vyšších úrovní. Jak k onomu procesu „centrokomplikace“ dochází, je samotněným problémem, jímž je třeba se zabývat, ale základním problémem je primordiální aktivita, která stojí u základu veškerého pohybování, veškerých proměn. A tato primordiální aktinia musí být připisována primordiálním subjektům, tj. právě prvočinitelům.
(Písek, 081229-2.)