The text explores the fundamental nature of political freedom, criticizing its modern misuse as a mere shield for cowardice and an evasion of responsibility. The author argues that freedom is not a formal entitlement or a tool to be passively received, but rather a "strength and bravery of spirit" (fortitudo animi). True freedom is inseparable from personal commitment and the willingness to face the consequences of one's positions; if it costs nothing, it becomes a mere hollow slogan. Political freedoms and legal frameworks are viewed as attempts to protect this inner fortitude rather than as its source. The text emphasizes that the state of human rights cannot be measured in times of safety, but only in situations of threat, which reveal whether an individual is truly prepared to pay the price for their liberty. Invoking rights from a position of safety without personal risk is characterized as a hypocritical and plebeian misconception that devalues freedom as an active moral achievement.
Svoboda politická
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 11. 3. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Svoboda politická
V poslední době se stává velmi často, že se svobody slova (eventuelně vůbec politické svobody) dovolávají lidé podivní a pokřivení. Dovolávají se „svobody“, aby se za ni ve skutečnosti schovali; pokřikují z poza buku, a dovolávají se svobody slova, když jim někdo tvrdě odpoví. V mých očích jsou takoví lidé vlastně zbabělci; místo aby se sami postavili, místo co by se sami nasadili a vzali na sebe odpovědnost, tj. aby „odpověděli“ všem, kteří jejich názor nebo stanovisko nesdílejí a je z nějakých důvodů kárají a kritizují, odvolávají se na nějaká svá „práva“. Toto pochybené pojetí práv a svobod proniká stále víc a stává se výmluvou plebejců. Zapomínáme na to, že svoboda je velmi cenný statek, který není zadarmo. Za svobodu se platí, a kdo chce být svoboden, musím být připraven také za to zaplatit. Svoboda, která je zadarmo, už vlastně nemá žádnou cenu, už to ani není žádná skutečná svoboda, je to jen chiméra, jen heslo a plakát, jen flatus vocis. Baruch Spinoza kdysi řekl několik šťastných věcí (i když jeho myšlenka, jak geometrickým způsobem založit a vybudovat etiku byla naprosto scestná, ostatně jako mnoho jiných). Jedna z jeho šťastných formulací je, že mír je fortitudo animi, síla ducha, mohli bychom říci také statečnost ducha. Docela stejně a možná ještě výrazněji to platí o svobodě: také svoboda je především síla a statečnost ducha. Není to něco, co bychom od někoho (od člověka, od nějakého božstva nebo od přírody) mohli dostat a pak to „mít“. Svoboda není výbava, není to nástroj ani prostředek, kterého můžeme k nějakého cíli použít a pak jej zase odložit. A tzv. politické svobody představují jen jakýsi lidský pokus o to, jak co možná zabezpečit, aby se ona síla a statečnost ducha těch lidí, kteří jí žijí, nebyla nad míru podlamována a potlačována. A to znamená, že žádné zákony a žádné formulace nemohou tuto sílu ducha dát těm, kde se pro ni sami nerozhodnou. Proto také tzv. stav lidských práv a svobod nelze měřit ani hodnotit v dobách nebo v situacích, kdy nejsou ohroženy. Dovolávat se např. svobody slova v situaci, kdy nenasazuji sám sebe, ale jsem někde daleko za frontou schován, je pokrytectví.
(Písek, 060311-4.)