This reflection examines Plato's view that written text is merely an aid and cannot replace active philosophizing. It acknowledges the significance of oral tradition and direct social interaction in initiating individuals into the world of language and thought. However, the author argues that once an individual is introduced to this context, engagement with texts becomes indispensable for further development. Philosophy is presented as a continuous process of purifying everyday thinking, a task that requires rigorous analysis and the deep study of written works. By examining texts to their logical conclusions, thinkers can identify contradictions or discover new intellectual horizons. Thus, while direct contact provides the initial spark, the systematic study of texts—both from the past and present—is essential for advancing philosophical understanding and navigating complex ideas that oral communication alone might not fully sustain. The written word serves as a bridge between immediate dialogue and profound, long-term intellectual inquiry.
Filosofie a psaný text
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 11. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Filosofie a psaný text
Platón má za to, že psaný text je pouhou pomůckou, ale že nemůže vést ke skutečné filosofii, nemůže uvést do aktivního filosofování. To je v jistém smyslu pravda, ale neplatí to jen o filosofii a filosofování. Text je skutečně pouhou pomůckou: dáte-li nějaký román do rukou člověku, který neumí číst, kniha sama jej do čtení neuvede. V tom smyslu má mimořádný význam mluvené slovo, ale nikoli proto, že je možno je slyšet, nýbrž proto, že při jeho naslouchání jsme v přímém kontaktu s tím, kdo promlouvá. Zásadní důležitost tu má osobní zapojení do sociálního kontextu. Nicméně když už je někdo v takovémto sociálním kontextu osobně zapojen do filosofování (v rozmluvách, kdy se také může živého promlouvajícího dotazovat a může dostávat odpověď na svou otázku), jednou uveden už může nadále pracovat i s texty, přinejmenším s texty toho, koho už živě slyšel, ale posléze i s texty těch dalších, které neslyšel a někdy ani slyšet nemohl. Přímý kontakt, v němž je adept uváděn do filosofování, je nepochybně nezbytný (nebo přinejmenším velmi žádoucí a jen těžko nahraditelný), ale o ten je přece postaráno od prvních dnů, kdy je dítě uváděno do jazyka (do světa jazyka), neboť tam, kde filosofie (byť v nejrůznější pošramocené podobě) pronikla už do všeho myšlení, může nějaké speciální „uvádění“ do filosofie znamenat jen stále poukazování na vady a omyly onoho filosofičností nakaženého běžného myšlení a postupné jeho pročišťování až k úrovni, které v dané době bylo nebo může být dosahováno. A takovéto pročišťování se nikdy nemůže obejít bez čtení a přímo studia textů, bez jejich důkladných rozborů a náročného promýšlení až do důsledků, v nichž se ukáže buď nějaký spor a jakoby konec cesty, anebo naopak, kdy se začnou otvírat nové cesty, buď zcela neprobádané anebo probádané jinými, jejichž texty (a někdy dokonce živé výklady) nám mohou pomáhat dál.
(Písek, 061102-3.)