This text explores the profound significance and influence of questions, suggesting they are never mere inquiries but always contain inherent assertions. Using an example from Donald Davidson, the author demonstrates how a question can impact both the person being addressed and those listening. A central focus is placed on spontaneous questions or ideas that occur to us without being spoken aloud. These internal questions can reveal previously unrecognized truths and exert a powerful influence, whether positive or negative. The author argues that the origin of such insights cannot always be traced to an individual’s character or past circumstances. Instead, he proposes that certain thoughts may stem from a non-objective challenge or guidance originating in the future—something that does not yet exist but is approaching. Consequently, the impact of a question depends heavily on the questioner's sensitivity to these directions. Unlike intrusive thoughts, those arising from the future possess a unique quality, positioning human thought as a dynamic intersection between the present and the unfolding future.
Otázka – vliv
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 5. 2004
- This is a part of the original document:
- 2004
Otázka – vliv
Otázka, kterou nám někdo položí, není nikdy pouhou otázkou, ale vždycky také obsahuje něco pozitivně říkajícího, něco sdělujícího. Donald Davidson, když byl u nás, uváděl takový příklad: ve společnosti se setkají dva přátelé a jeden osloví toho druhého: Tak jak se máš? Ještě biješ svou ženu? Tady neplatí, že on se „jenom ptá“, on také něco tvrdí – a říká to všem, kdo to ještě slyší. Na tom je vidět, že otázka může nás i ty kolem – pokud to také slyší – ovlivnit. V tomto smyslu nás ovšem může ovlivnit také otázka, kterou sice nikdo nevyslovil, ale která nám prostě „napadla“. Také taková otázka-nápad může něco „říkat“, „tvrdit“ – a nemusíme to být nutně my sami, kdo jsme za to „říkající“ skutečně odpovědní. (Ovšem můžeme být – jenže to lze těžko kontrolovat resp. ověřovat – tady se otvírá ona možná svévole psychologizování.) Připusťme však, že nás může napadnout (tedy: „na nás padnout“) i něco „říkajícího“ či „tvrdícího“; a může to být nápad, který nám otevře oči pro to, co jsme dříve neviděli resp. čeho jsme si nebyli vědomi. Pak nás m,ůže ovlivnit i taková otázka, a to pozitivně i negativně. Bývá zvykem to připisovat povaze toho, komu otázka napadla: je třeba „podezíravý“ nebo „posedlý“ nějakou fixní představou apod. V tom všem se snadno skryje i ovlivnění, které nelze plně odvodit ani z povahy toho, komu otázka napadla, ani z povahy okolností. Tudy může jako nenápadnou průlinou přicházet nepředmětná výzva nebo pokyn jako „nápad“, který nelze odvodit z ničeho předchozího, tedy „minulého“. Potom nezbývá, než se domnívat, že myšlenky, které nás napadají, mohou mít svůj původ také v budoucnosti, tedy že jsou založeny na něčem, co není, nýbrž přichází. – A tak se ukazuje, že otázky mohou mít na tázajícího značný vliv, pokud ovšem má dostatečnou vnímavost tím směrem, kterým ukazují. Některé otázky mohou být ovšem až vtíravé a dotěrné, ale to neplatí o těch, které přicházejí z budoucnosti.
(Písek, 040509-1.)