This text examines the historical and philosophical evolution of the relationship between the concepts of person and thing in Western tradition. It starts from the Greek understanding of thinking as a process of objectification, which influenced both Christianity and modern rationalism, leading to Descartes' definition of man as a thinking thing. The author traces the transformation of the subject through German Idealism to Kierkegaard, who emphasized the priority of interiority over external appearance. A significant portion is dedicated to the emergence of personalism and its key figures, such as Buber and Lévinas, as well as the anthropological shift in existentialism. The text critiques the separation of the subject from nature and, through the work of Teilhard de Chardin, proposes a new understanding of the natural unit. Subjectivity is not viewed as a human privilege but as a fundamental property of all entities, from atoms to living organisms. The subject is understood not as a static substance but as an event-based process in time. This approach allows personalism to overcome the limitations of naturalism and offer a deeper insight into the ontological nature of the world.
Osoba × věc
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 7. 2004
- This is a part of the original document:
- 2004
Osoba × věc
- 01 dědictví po starých řeckých myslitelích: myslit = zpředmětňovat
- 02 helenizace křesťanství: recepce onoho zpředmětňování + jisté zjemnění
- 03 vše se vyostřilo (a „ztvrdlo“) v obou hlavních liniích novověkého myšlení
- 04 jako doklad: Descartes – člověk = res cogitans (myslící věc) – nikdo se nedivil
- 05 termíny: HYPOKEIMENON – subiectum – obiectum – Gegenstand, před-mět
- 06 problémy se subjektem na Západě – jinak v Německu (i u nás)
- 07 Kant o slovu „Subjekt“: nejde o pojem, ani o řádnou, ale je konfuzní „představu“
- 08 reakce velkých německých myslitelů: začít od subjektu (Fichte – Ich, atd.)
- 09 význam Hegelova „zvnitřňování“ a „zvnějšňování“ (vylepšil Leibnize)
- 10 důležitá teze Kierkegaardova: v nitru je mnohem víc, než se může zvnějšnit
- 11 přeloženo: druhý člověk je niterně hlubší, než jak se jeví – vztah k druhému a čas
- 12 Kierk. měl obrovský vliv na konec 19. a na celé 20. století – také na Bubera
- 13 personalismus – důraz na „osobu“ („osobnost“) – asi 1. William Stern (jako téma): Person × Sache (i atomy jsou „osoby“!)
- 14 židovští autoři: Rosenzweig, Rosenstock-Huessy, Buber, Lévinas
- 15 protestanti-theologové: Karl Heim, Gogarten,
- 16 filosofové existence a existencialisté: Jaspers, Heidegger, Sartre, Camus
- 17 důraz na člověka (antropologii), ale odvrat od přírody (přírodních věd) – subjekt
- 18 odvrat od subjektu (už u Heideggera – novopohanství, ale zejm. strukturalismus)
- 19 velký návrat: Teilhard de Chardin – přírodovědec, paleoantropolog, theolog, filosof: „přirozená jednotka“ (unité naturelle) – opět: již atom, a níže!
- 20 nedostatek dosavadního personalismu: nemá, čím by čelil naturalismu
- 21 problém „nitra“ a niternosti: vnitřní neznamená subjektivní, nýbrž subjektní
- 22 subjektem není jen člověk, ale také zvíře, i rostlina, a dokonce všechny „přírodní“ celky („jednoty“), tedy i „před-živé“
- 23 subjekt není substance (to objevil už Hegel) – nesmí být „zpředmětňován“
- 24 souvislost s časem (událostné dění atd.) musím nechat stranou, ale je důležitá!
(z přípravy na přednášku v Ostrově, dne 3. 7. 2004 asi po 14.00 hod.)
(Praha, 040702-1.)