This text offers a critical analysis of Jakub Čapek’s philosophical position, which demands that philosophical analysis be verified through phenomena and experiences we undergo. The author contends that this stance is limiting because it assumes verification can only involve experiences already encountered. Čapek's view overlooks the capacity of new interpretations to lead to entirely novel phenomena and experiences that would otherwise remain inaccessible. The article argues that philosophical experience can reveal pre-philosophical or "natural" experience as deficient or flawed. Čapek’s approach is criticized as dogmatic for pre-emptively filtering out non-objective aspects of "concrescent" realities and then claiming they cannot be experienced. Instead of merely confirming existing experiences, philosophy should possess the power to unlock new horizons that are hidden from outdated or restricted viewpoints. The text thus emphasizes the necessity for philosophy to remain open to new types of experience, including those characterized by pure non-objectivity.
Interpretace
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 9. 2004
- This is a part of the original document:
- 2004
Interpretace
Jakub Čapek postuluje v rámci svého „poměrně přízemního stanoviska“, že „filosofická analýza se musí ověřit na fenoménech a zkušenostech, jimiž procházíme a jimž filosofie umožňuje lépe rozumět“. Nevysloveno zůstává v tomto postulátu (jak se mi to aspoň jeví) to, že ověření smí počítat pouze s fenomény a zkušenostmi, s nimiž jsme se už setkali (a které tedy našim „analýzám“ resp. obecně interpretacím předcházejí). Čapek jako by vůbec nepočítal s tím, že nás některé nové interpretace (resp. analýzy) mohou přivést ke zkušenostem a fenoménům pro nás zcela novým, které se nám mohly otevřít pouze za předpokladu oněch nových interpretací. Jinak řečeno, že můžeme mít filosofickou zkušenost, v jejímž světle se např. předfilosofická nebo mimofilosofická zkušenost (včetně zkušenosti „přirozené“ nebo zkušenosti „našeho života“) vyjeví jako řídká, nedostatečná nebo přímo vadná. A něco obdobného ovšem může platit také pro různé zkušenosti filosofické: to, co jeden filosofický přístup může odhalit jako nové fenomény a novou zkušenost s nimi, může pro jiný (zejména starší nebo opožděný) přístup zůstat nejen skryto, ale dokonce „uzamčeno“ (tj. uzamčeno právě nějakým nedostatečným nebo vadným filosofickým přístupem). Jen přehnaná dogmatičnost může vést Čapka k tomu, že bez sebekritického uzardění prohlásí objevování a odhalování takových nových fenoménů a zkušeností za „soustavné upozorňování na to, co nikdy zakusit nemůžeme“. Nepředmětné stránky „konkrescentních“ skutečností (tj. „přirozených celků“, pravých událostí) – a tím spíše ryzí nepředmětnosti – zajisté a dokonce nutně unikají možnému zakoušení tomu, kdo je svým předsudečným přístupem předem odfiltruje a který pak chce trvat na tom, že ověřovat každou filosofickou tezi je dovoleno jen na těch fenoménech a zkušenostech, které mu po onom odfiltrování zbyly.
(Písek, 040904-3.)