This text critically challenges the common assumption that the future is an empty void. The author argues that our everyday experience and language demonstrate a profound interconnectedness between human life and the dimension of the future. Rather than being a mere absence of the present, the future serves as an active horizon toward which we relate through a wide range of attitudes and activities. These relationships include every goal-oriented action, the posing of questions that await answers, hope, planning, and scientific experimentation. A significant role is played by faith, understood in its original Hebrew sense as reliance on what arrives from the future. Furthermore, the author analyzes negative forms of relating to the future, such as procrastination or attempts to live exclusively in the present. Special attention is paid to the tension between different approaches, such as when excessive activism displaces the necessity of waiting, thereby failing to take the future seriously in its coming. Ultimately, the text highlights how our relationship with what is yet to come defines our understanding of existence.
Budoucnost – vztahy k ní
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 8. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Budoucnost – vztahy k ní
Stačí se porozhlédnout po každodenních zkušenostech resp. po tom, jak se těchto zkušeností zmocňuje jazyk, a hned vidíme, v jakém rozporu s těmito zkušenostmi je náš ničím nedoložený předpoklad, že budoucnost je prázdná. K budoucnosti se vztahujeme:
každou akcí, neboť každá akce je zaměřena do budoucnosti
otázkou – neboť odpověď očekáváme v budoucnosti
čekáním a očekáváním – neboť splnění očekávání se nadějeme v budoucnosti
nadějí – neboť s nadějí očekáváme něco v budoucnosti event. budoucnost samu
plánováním – plán se přece týká toho, co teprve bude
předpovědí – ta se také týká toho, co teprve přijde
zvláštním případem akce je experiment: u pokusu se chceme dozvědět, jak to dopadne, tedy jak to bude (ale chybně to pak vykládáme v tom smyslu, že to tak je)
spoléhání na budoucnost samu resp.na to, co s ní, v ní a z ní přichází, je „víra“, ovšem v původním hebrejském smyslu
také negativní vztah k budoucnosti je tu významný, např. snaha něco odložit na později (čili budoucnost trochu pozastavit, pooddálit)
zvláštním případem negativního vztahu k budoucnosti je snaha žít jen v přítomnosti
někdy se dvojí odlišný vztah k budoucnosti dostává do napětí až konfliktu s jiným, např. když přehnaným aktivismem vytěsníme vědomí potřeby čekat (to právě znamená: nebrat budoucnost vážně v jejím přicházení)
(Písek, 030827–5.)