This text explores the relationship between the subject and truth within the framework of the world understood as an oriented space. The author defines the world through its orientation, where every occurrence is subject to an evaluative scale in relation to a general inclination of being and specific situations. The central concept is "the right thing", representing an action that ought to be realized in a given context. While this rightness is relative to circumstances, it is not arbitrary, as it remains under the norm of truthfulness. A crucial thesis is that truth is not primarily a description of reality, but a demand for subjective action. Truth manifests through specific subjects and their actions, which must adequately respond to a broadly understood situation, including its temporal perspectives. Consequently, truth is primarily "for the subject" as a call to action, and only secondarily becomes truth "about things" or circumstances. The text thus emphasizes the existential and active character of truth in human life.
Subjekt a pravda
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 11. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Subjekt a pravda
Pochopíme-li svět jako orientovaný „prostor“, v němž orientovanost znamená prostě to, že cokoli se v tomto prostoru děje, děje se buď dobře nebo špatně, nebo přesněji: děje se buď lépe nebo hůře, a to ve dvojím vztahu: a) ve vztahu k této orientovanosti, k tomto poli plus-mínusového „sklonu“, po němž lze jít buď „po svodnici“ nahoru nebo dolů (anebo dlouho zůstávat na stejné výšce, tedy pohybovat se po ), b) ve vztahu k dané konkrétní situaci (která je ovšem také v pohybu, v proměně). „To pravé“, které by mělo být uskutečněno, provedeno v dané situaci, je tedy bytostně podvojně relativní, ale právě ve své „relativitě“ (tj. vztaženosti) není libovolné, nýbrž zůstává pod „normou“, totiž pod normou „pravosti“ (příp. pravdivosti). Co je však zcela rozhodující: „to pravé“ se může uskutečňovat jen tak, že je uskutečňováno konkrétními subjekty, tedy jejich akcemi, jejich prostřednictvím. A právě tyto akce musí být v nějakém směru přiměřené dané situaci (a situaci tu musíme chápat velmi široce, tedy nejen jako nějakou aktuální souhru okolností; ta je jen jednou stránkou či složkou celkové situace; velmi důležité jsou perspektivy časové). Pravda je tedy prvotně základně pravdou pro subjekt (pro subjekty) a teprve druhotně a odvozeně je pravdou o okolnostech, o věcech a situacích.
(Písek, 031105–2.)