This text explores the significance of starting points, assumptions, and principles within philosophical inquiry. The author critiques the traditional method of first establishing foundations and then deducing further conclusions. Instead, a contrary approach is proposed: a thought must first be formulated with precision, after which the thinker takes full responsibility for it, defending it and integrating it into broader contexts. A crucial element of this process is retroactive critical reflection. In most cases, fundamental assumptions are initially non-thematized and pre-reflective. Therefore, philosophy plays an irreplaceable role in subsequently uncovering, analyzing, and correcting these hidden foundations. The validity or invalidity of such principles can often only be verified retrospectively, sometimes over centuries. The text emphasizes that the philosophical duty to reflect upon unstated and unconscious assumptions is an essential component of rigorous thinking, allowing for the continuous refinement of our understanding of the world and the conceptual frameworks from which we operate.
Východiska a reflexe / Filosofie a kritická reflexe předpokladů / Kritická reflexe a předpoklady
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 8. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Východiska a reflexe / Filosofie a kritická reflexe předpokladů / Kritická reflexe a předpoklady
V myšlení všeobecně a ve filosofickém myšlení zvlášť mají obrovskou důležitost tzv. základy, předpoklady, počátky (principy), východiska atp. Jako hrubá chyba se však ukázala snaha nejprve se dobrat těchto základů atp. a pak z nich vše další vyvozovat nějakou spolehlivou (logickou, deduktivní) metodou. Legitimní je ovšem postup docela odlišný, v jistém smyslu právě obrácený: nejprve je třeba něco myslit – a to co nejpregnatněji; pak je třeba za tuto myšlenku i její myšlené převzít plnou odpovědnost (což znamená připravenost odpovídat na každou námitku a vyjasňovat eventuelní nejasnosti (ať už je myslitel odhalí sám nebo je dotazován někým jiným). A posléze je nutno takto obhájenou myšlenku uvádět postupně v platnost v širších souvislostech s jinými myšlenkami. A při tom při všem je třeba dbát velmi pozorně na to, z jakých nevyslovených základů a předpokladů taková myšlenka a celé souvislé myšlení uvedené nově také s ní v souvislost vychází. To je právě ta naprosto zásadní věc: základní východiska a předpoklady každé velké, nové myšlenky nemohou být formulovány, ba ani odhalovány dříve, než je formulována (nebo alespoň v mysli zformována) tato myšlenka. V naprosté většině případů jsou tak „rozvrhovány“ či ustanovovány ony základy a předpoklady netématizovaně, tentativně a předreflektivně. Jejich platnost či neplatnost může být zkoumána a ověřována teprve dodatečně – a někdy to trvá staletí, než je nějaká již formulovaná základní teze vyvrácena (natož když formulována nebo dokonce ještě ani odhalena nebyla). Filosofická povinnost dodatečně reflektovat a analyzovat, kontrolovat a eventuelně korigovat také a dokonce zejména tyto nejenom nevyslovené, ale dokonce netématizované a neuvědoměné předpoklady či „počátky“, „principy“ (které ovšem vůbec nemusí být jednoduché a jednoduše formulovatelné, ale mohou poukazovat k velmi širokým až nejširším kontextům) nemůže a nesmí být suspendována, protože právě zde je a asi nadále vždy zůstane filosofie nenahraditelná.
(Praha, 940801-1.)