Tento rozhovor z roku 1988 s Ladislavem Hejdánkem, významným filosofem a mluvčím Charty 77, analyzuje politickou a společenskou situaci v Československu dvacet let po srpnové okupaci. Hejdánek hodnotí nástup Miloše Jakeše k moci a vliv Gorbačovových reforem, které vnášejí nejistotu do řad tehdejšího komunistického vedení. Chartu 77 definuje nikoliv jako politické hnutí, ale jako morální postoj založený na obhajobě lidských práv. Rozhovor se dále věnuje rostoucímu sebevědomí katolické církve, významu ekumenické spolupráce a historickým kořenům české mentality, kterou autor označuje za poznamenanou absencí šlechty a inteligence po třicetileté válce. Hejdánek zdůrazňuje, že ačkoliv nelze vyloučit masové protesty, hlavním problémem zůstává nedostatek jasných politických perspektiv a uznávaných osobností. Volá po mezinárodní spolupráci středoevropských disidentů a podtrhuje nutnost intelektuální přípravy na budoucí demokratické změny. Podle něj není největší překážkou strach, nýbrž absence propracovaného rámce politického myšlení, který by umožnil skutečnou transformaci systému.