Rozhovor Michala Urbana s filosofem Ladislavem Hejdánkem z roku 2008 nabízí hlubokou reflexi povahy filosofie a specifického intelektuálního přínosu Václava Havla. Hejdánek v textu argumentuje, že filosofie není výhradní doménou specialistů, ale prostupuje životy všech lidí prostřednictvím rozvažování a intuice. Hlavní část diskuse se soustředí na analýzu Havlova filosofického talentu, který Hejdánek definuje jako schopnost rozpoznat paradoxy a absurditu v každodennosti. Ačkoliv uznává Havlovu originalitu a schopnost chytat myšlenky ze vzduchu, kritizuje jeho nedostatek systematického vzdělání a tendenci k sebereflexi na úkor hluboké analytické práce. Hejdánek srovnává Havla s Janem Patočkou a poukazuje na to, jak Havel zjednodušil komplexní koncepty typu život v pravdě do podoby morálních apelů. Závěrem rozhovoru je Havel vykreslen nikoliv jako akademický filosof, ale jako unikátní postava světové politiky, která dokázala účinně tematizovat filosofické otázky a vytvořit tak filosofii významnou reklamu v globálním měřítku.