Esej Ladislava Hejdánka z roku 1946 s názvem „Kam jde svět?“ se zabývá otázkou národní orientace a podstatou svobody v poválečném kontextu. Autor odmítá falešné dilema mezi Východem a Západem a tvrdí, že skutečná světovost spočívá v autenticitě a schopnosti žít podle norem budoucnosti. Hejdánek kritizuje dobové chápání svobody, které vnímá buď jako liberalistickou nezávaznost (svoboda „od něčeho“), nebo jako kolektivistické popření individuality. Skutečná svoboda má podle něj duchovní charakter a je vnitřně spjata s odpovědností; klíčem je přechod k otázce, k čemu jsme svobodni. Text varuje, že jak liberalismus, tak kolektivismus opomíjejí vnitřní integritu člověka a jeho duchovní rozměr. Autor se opírá o myšlenky T. G. Masaryka a Jana Patočky, přičemž zdůrazňuje, že idea lidské svobody zůstává základní hodnotou i v době radikálních společenských proměn a ohrožení lidského bytí.