Předložený text zkoumá pojmy dění, změny a události v kontextu filosofické krize tradičního pojetí neměnnosti. Autor upozorňuje na obtíže spojené s vyjadřováním myšlenky neustálé proměnlivosti v rámci zažitých myšlenkových struktur a jazyka. Změna je definována jako konec jednoho stavu a počátek jiného, což vede k paradoxu „staré předchází novému“. Klíčovým konceptem je událost, která má svůj počátek, průběh a konec, přičemž autor rozlišuje mezi vnitřní a vnější stránkou události a zdůrazňuje, že proměnlivost je podstatou věcí, nikoli jejich povrchem. Dále se text zabývá subjektivitou, přičemž subjekt je definován jako „vše, co má svou vlastní minulost“, a zdůrazňuje, že minulost není něčím, co bylo, ale něčím, co je stále přítomno. Text se věnuje také reaktivitě a kauzalitě, kde reaktivita subjektu umožňuje reagovat na vnější podněty a vytvářet kauzální souvislosti, a aktivitě jako základnímu předpokladu pro vrácení se subjektu k sobě samému a pro tvorbu nového. Závěrem jsou stručně zmíněny další typy dění, jako je vývoj a reflexe.