Tato úvaha z roku 1959 se zamýšlí nad hlubším smyslem biblického příkazu milovat své nepřátele. Autor odmítá tradiční chápání tohoto požadavku jako pouhého morálního výkonu pro budoucí nebeskou odplatu či jako rafinovaný způsob, jak nepřítele pokořit. Místo toho zdůrazňuje praktický a radikální cíl: skutečnou likvidaci samotného nepřátelství. Milování nepřátel není citovým vzepětím, nýbrž programovým úsilím a prací na odstranění bariér mezi lidmi. Klíčovým prvkem je převzetí iniciativy a učinění prvního kroku, aniž bychom čekali na změnu postoje druhé strany. Cílem není zničit nepřítele, ale odstranit nepřátelství jako takové a začít budovat mosty tam, kde dříve zely propasti. Text ukazuje, že láska k nepříteli je jedinou cestou k nastolení skutečného smíru a spravedlnosti ve světě, což vyžaduje aktivní a tvořivý přístup ke každé konkrétní situaci, v níž se člověk s nepřátelstvím setkává.