Tato filosofická reflexe se zaměřuje na ontologický status lidského jáství v kontextu jeho tělesnosti a intencionality. Text zkoumá podstatu subjektu a proces jeho konstituování prostřednictvím jednání, které autor označuje jako realizace. Subjekt se neustále utváří svými akcemi, přičemž tělo a duševní procesy slouží jako nezbytný základ, avšak charakter a sklony nelze redukovat pouze na fyzično. Sebepoznání je nahlíženo jako komplementární proces k poznávání vnějšího světa. Klíčovou roli zde hraje tvořivost vědomí i nevědomí: subjekt nejprve konstruuje myšlenkové modely či obrazy sebe sama, které následně konfrontuje s praktickou zkušeností. K vlastní identifikaci dochází skrze tyto vytvořené konstrukty. Úvaha zdůrazňuje dynamickou povahu subjektivity, která není předem daná, ale vzniká v interakci mezi tělesným zakotvením, volním jednáním a reflexivní modelací identity. Autor se tak vymezuje proti mechanistickému chápání člověka a klade důraz na aktivní roli vědomí v procesu sebeustavení.