Tento článek se zabývá inkarnačním dogmatem, které je považováno za ústřední pro křesťanskou církev. Autor kritizuje tradiční teologické a filosofické přístupy, které se spoléhají na metafyzický aparát a „zázračnost“. Zdůrazňuje, že Bůh přišel jako člověk, nikoli jakožto Bůh, a že toto příchod není technickým problémem či metodou nápravy světa, ale aktem soucitu a lásky. Pomoc člověku může být reálná pouze jako lidská pomoc, od bližního. Autor odmítá mýty a legendy spojené s inkarnací, jako je zástupná oběť či zázračné události, a vyzývá k radikálnímu přehodnocení pojetí vzkříšení, které chápe jako počátek inkarnace, nikoli její závěr. Vzkříšení je opakované pověření novými úkoly. Článek taktéž poukazuje na absenci identity mezi Bohem a Ježíšem Kristem a zdůrazňuje relativní, nikoli absolutní totožnost neinkarnované a inkarnované pravdy. Závěrem autor apeluje na diskusi a uznává, že jeho poznámky jsou pokusem nabídnout nový pohled, nikoli dogmaticky strnulým výkladem.