Tento článek se zabývá programem nenáboženské interpretace biblických pojmů Dietricha Bonhoeffera, jak je představen v jeho posmrtně vydaných dopisech z vězení (v češtině pod názvem Na cestě k svobodě). Text reflektuje pohnutou historii českého vydání a recepci Bonhoefferových myšlenek v domácím prostředí, včetně myšlenkových paralel s dílem Emanuela Rádla. Jádrem studie je rozbor Bonhoefferova odklonu od náboženství jakožto historicky podmíněného a pomíjivého modu, který v moderní „dospělé“ době ztrácí platnost. Bonhoeffer odmítá Boha jako „pracovní hypotézu“ či deus ex machina a místo toho zdůrazňuje biblický obraz trpícího a bezmocného Boha, který je ve světě přítomen skrze kříž. Autor komparuje Bonhoefferův přístup s pozicemi Karla Bartha a Rudolfa Bultmanna a ukazuje, že Bonhoefferova vize, ač zanechaná v torzovité podobě kvůli jeho popravě, otevírá zásadní prostor pro novou teologickou reflexi v sekulárním světě pod heslem etsi deus non daretur.