Tento text se zabývá filosofickou problematikou nepředmětnosti a zkoumá povahu intencí, které k ní směřují. Autor si klade otázku, zda je volba intencionálních předmětů v kontextu nepředmětnosti libovolná a zda takové myšlení nutně ústí v pouhé mýty. K řešení této situace navrhuje ustavení nového typu systematické filosofie, která překonává pouhou kritickou distanci. Hlavním argumentem je, že zatímco vztahy mezi vnitřní a vnější stránkou skutečnosti jsou nahlédnutelné, souvislost mezi ryzí nepředmětností a vnějším světem je neprůhledná a vyžaduje soustavné studium. Vyjevování nepředmětného není možné z odstupu, nýbrž vyžaduje aktivní, niternou a angažovanou účast na jeho uskutečňování. Právě skrze toto osobní zapojení se myšlení dokáže správně orientovat ve světě konkrétních předmětů, událostí a subjektů. Text tak zdůrazňuje potřebu nové filosofické konstrukce, která integruje nepředmětné dění do našeho vnímání reality.
{Nepředmětnost}
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 8. 1981
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1981]
{Nepředmětnost}
Tady se klade otázka mimořádného významu: jestliže ryzí nepředmětnost může být legitimně „míněna“ pouze nepředmětnými intencemi, zůstává v tom případě předmětná intence opravdu „volná“. Je volba intencionálních předmětů těchto předmětných intencí vskutku libovolná? Musí být v takových případech výpověď svou vnější stránkou pouhým „povídáním“, pouhým „mýtem“? Odpověď na tuto otázku je zajisté negativní, ale její zdůvodnění, a zejména propracování není možné bez celého rozsáhlého aparátu, kterým tato myšlenková situace může být ve své aktualitě a naléhavosti zreflektována. Jinak řečeno: celé filosofie je zapotřebí k tomu, aby se filosofické myšlení mohlo v této situaci správně orientovat. A to nikoliv filosofie staré, ale nově „konstruované“, nově ustavené, nově myslící. Proto má smysl systematická práce nového typu, neboť pouhá kritika a kritická distance tu nemůže stačit.
Mezi vnitřní a vnější stránkou konkrétní skutečnosti (události, subjektu) je poměrně snadno nahlédnutelná souvislost; naproti tomu souvislost mezi ryzí nepředmětností a vnější stránkou věcí, dějů a událostí je nepřehledná a neprůhledná,1 takže musí být bedlivě studována a postupně odhalována (vyjevována). Vyjevování něčeho ryze nepředmětného však není možné jinak než jako aktivní a angažovaná zapojenost do tohoto vyjevování samého. Není tu možné nějaké odhalování z distance, ale jenom osobní, niterná účast na jeho vyjevování, tj. na jeho dění, na jeho uskutečňování. A teprve toto uskutečňování se orientuje ve světě konkrétních skutečností – předmětů, událostí, subjektů.
### 810814
1 V rukopise „nepřehledná ne neprůhledná“ (sic). – Pozn. red.