Text z roku 1977, spojený s aktivitami Akademie Jana Patočky, rozvíjí hlubokou reflexi o dvojím charakteru vzdělání a jeho roli v životě jednotlivce i společnosti. Autor rozlišuje mezi oficiálním vzdělávacím systémem, který je pod kontrolou politické moci a slouží k distribuci společenských privilegií a definování povinností, a vzděláním autentickým, které vyvěrá z niterné potřeby poznání. Toto nezávislé vzdělání s sebou přináší specifická práva a povinnosti, která nejsou zprostředkována žádnou institucí. I když taková cesta často nevede k prestižnímu profesnímu zařazení, obdarovává člověka schopností nahlížet věci, situace i sebe sama v pravém světle. Zásadním aspektem je pak přerod vnějšího nátlaku v osobní etický závazek. Povinnosti plynoucí z tohoto vzdělání jsou zakotveny výhradně ve svědomí jednotlivce, což vytváří prostor pro morální autonomii a intelektuální svobodu, které jsou nezbytné pro zachování lidské důstojnosti v náročných společenských podmínkách.