Tento text se zabývá rolí institucí ve vědeckém a odborném světě, kde slouží jako platformy pro vzájemnou kritiku a inspiraci odborníků. Vzhledem k informační zahlcenosti je nezbytné, aby tyto instituce chránily integritu poznání před vnějšími zásahy laiků i mocenských skupin. Autor rozlišuje dva hlavní typy těchto intervencí. Prvním jsou zastaralé předsudky a přežitky, které v diskurzu přetrvávají jako relikty minulosti. Druhým, nebezpečnějším typem jsou ideologie prosazované zájmovými skupinami a mocenskými strukturami. Tyto ideologie mohou zneužívat odborné znalosti k manipulaci a potlačování svobodné diskuse. Text zdůrazňuje, že účinná kritika se nesmí omezovat pouze na teoretické argumenty, ale musí odhalovat i mocenské zájmy stojící v pozadí. K obhajobě svobodného hledání pravdy je zapotřebí jak historická zkušenost s ideologickým ovlivňováním, tak aktivní zapojení do současného zápasu proti propagandě a za zachování kritického myšlení v rámci odborných grémií.
[Instituce a jejich význam]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 2. 1997
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1997
[Instituce a jejich význam]
Je zřejmé, že ve světě je nesmírné množství zpráv, článků, knih, koncepcí a teorií, takže je vyloučeno, aby každý přezkoumával všechno. Jednak by to za celý svůj život nezvládl, jednak je vyloučeno, aby to ve většině případů mohl dělat jako amatér, laik nebo diletant. Proto byly vymyšleny a ustaveny nejrůznější spolky, instituce a grémia, kde se mohou navzájem kritizovat, ale také se inspirovat odborníci téhož zaměření. Aby byla vzájemné kritika a kontrola možná, je třeba, aby takové instituce byly chráněny před intervencemi neodborníků. Takové intervence jsou zásadně dvojího typu. Jednak jde o neinstitucionalizované intervence takříkajíc podloudné, pašerácké resp. pašované – většinou jde o přežitky starých koncepcí a názorů, prostě o zastaralé předsudky, jejichž vadnost byla už dávno skutečnými odborníky prohlédnuta. Někdy jde ovšem o předsudky, které v hlavách i největších odborníků stále ještě straší, protože jako takové ještě rozpoznány či alespoň obecně uznány nebyly. A potom je tu ten druhý typ, který má docela odlišných charakter, protože za ním vždycky stojí nějaké zájmy, nějaká moc, nějaká organizace, nějaká významná skupina apod. Tu pak nemluvíme o pouhých předsudcích, nýbrž o ideologiích. Všude tam, kde je nějaká vědecká problematika a diskuse s ní spojená ovlivňována nějakou takovou zájmovou skupinou, je se svobodnou diskusí a s kritičností v mnoha případech konec, pokud diskuse a kritika zůstane omezena jen na argumenty teoretické. Kritika totiž musí být zaměřena také a někdy dokonce především na ony zájmy, které stojí v pozadí určité koncepce, která se tváří jako vědecká a odborná, ale která rozsáhlých a třeba někdy i hlubokých znalostí zneužívá k matení neznalých nebo i méně znalých. Tady je důležitá jednak přejatá zkušenost, totiž znalost takových případů ideologického ovlivňování myšlení lidí a dokonce vědců v dosavadních dějinách, tedy v minulosti, ale naprosto nepostradatelná a nenahraditelná je zkušenost aktuální účasti na zápase s takovou ideologickou propagandou ve jménu obhajování kritického a zároveň svobodného hledání pravdy.
(Písek, 970201-2.)