Text se zabývá filosofickým rozlišením pojmů „tělo“ a „těleso“, které je v českém jazyce, na rozdíl od mnoha jiných evropských jazyků, jasně vymezeno. Autor kritizuje evropskou filosofickou tradici, zejména karteziánský racionalismus, za směšování těchto dvou významů pod latinský termín „corpus“ či francouzský „le corps“. René Descartes vnímal živé bytosti pouze jako stroje, tedy jako neživá prostorová tělesa (res extensa) bez vazby na myslící substanci. V češtině však „těleso“ označuje věc neživou, zatímco „tělo“ je spjato s životem. Text dále poukazuje na ontologický rozdíl mezi tím, čím živá bytost „jest“ (tělesem v prostoru) a co „má“ (živým tělem). Tato jazyková distinkce umožňuje hlubší pochopení lidské existence a překonání redukcionistického chápání organismu jako pouhého mechanismu. Článek vyzdvihuje specifičnost češtiny jako nástroje pro přesnější filosofické uvažování o tělesnosti.
[Tělo a těleso]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 7. 1997
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1997
[Tělo a těleso]
Náleží k závažným nedostatkům evropské filosofické tradice, že – zejména od dob Descartových – zaměňuje i myšlenkově dva významy původně latinského slova „corpus“, ve francouzštině pak „le corps“; a stejně tak musíme vzdát chválu češtině, která naopak rozlišuje mezi tělem a tělesem. Právě u Descarta to úzce souvisí s jeho zcela předsudečným chápáním všech živých bytostí jako pouhých strojů, tj. jako pouhých (mrtvých) těles, jako prostorových útvarů, které nemají nic společného s myslí a myšlením (jakožto druhou konečnou substancí, totiž res cogitans, věcí myslící). V češtině se tělesem míní cosi neživého, kdežto tělem naopak něco (přinejmenším původně a normálně) živého. Ten rozdíl však sahá ještě dál: každé živé tělo představuje sice jakési více nebo méně nepravidelné těleso, ale tím tělesem „jest“, jak je zvykem říkat, kdežto tělo náleží k živé bytosti tak, že je „má“.
(Písek, 970714-1.)