Text se zabývá filosofickými základy konceptu lidských práv a svobod. Kritizuje tradiční liberální pojetí, které na práva nahlíží jako na nezadatelný majetek jednotlivce, i opačný názor, podle něhož práva jednotlivci propůjčuje společnost. V obou případech je přítomen problematický prvek vlastnictví, který autor považuje za nedostatečný. Navrhuje proto alternativní perspektivu inspirovanou Emanuelem Rádlem, která staví na principu, že to, co „má být“, je skutečnější než to, co „jest“. Místo toho, aby člověk práva vlastnil jako svůj majetek, by měl přijmout myšlenku, že práva „mají nás“. Tento přístup transformuje pojetí lidských práv z individuálního nároku na etický závazek vůči druhým. Práva v tomto smyslu nejsou statickým vlastnictvím, ale dynamickou mravní výzvou, která formuje lidské jednání a společenskou odpovědnost. Myšlenka zdůrazňuje, že práva nás zavazují k uznání hodnot, které nás přesahují.
Právo / Práva
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 1. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
Právo / Práva
Myšlenka lidských práv (a svobod) je ideově a filosoficky velmi vratká. Mezinárodní dokumenty mluví o tom, že se každý člověk rodí svobodný a nadán základními, za žádných okolností nezadatelnými právy. Tato základní práva tedy každý člověk má, jsou jeho výbavou, jeho nezcizitelným majetkem. Tady je dobře vidět, jak se v liberální tradici prosadil zejména ohled hospodářský, ohled majetnický: práva jsou chápána jako majetek – a proto také ten důraz na nezcizitelnost: nelze legitimně je nikomu vzít, lze mu je pouze ukrást. Proti tomuto individualistickému liberalismu se už dávno, nejen za komunismu stavěl názor opačný, zdůrazňující, že je to právě daná společnost, která podle úrovně své vyvinutosti ona práva každému jedinci udílí, ba snad dokonce propůjčuje. Zase tu je však přítomen onen moment vlastnění: společnost dává tato práva každému jednotlivci do vlastnictví. Opět je výsledek ten, že jednotlivec ona práva má, že je vlastní. Po mém soudu jediný perspektivní způsob, jak do hloubky a koncizně myslet myšlenku lidských práv, spočívá v tom, že – v souhlase s Rádlem – budeme považovat to, co „má být“, za „skutečnější, než to, co jest“. A pokud jde o to majetnictví, Rádl má také řešení: ne my máme pravdu, ale pravda má nás. (Sto let před ním napsal téměř totéž mladý Karl Marx.) Aplikováno na právo (práva se mají k právu jako pravdy k pravdě) to znamená: Ne my máme práva, ale práva mají nás (a zavazují nás, zejména pak právě těch druhých).
(Praha, 980108-3.)