Tento text kriticky zkoumá vliv „geometrického“ myšlení na evropskou filosofickou tradici, zejména v otázce chápání počátků a axiomů. Autor poukazuje na to, že lidské myšlení se často pohybuje v prostoru bez jasně vědomých základů a své předpoklady odkrývá až dodatečně skrze reflexi. Zatímco věda se soustředí na poznávání faktických skutečností, filosofie se zaměřuje na analýzu a rekonstrukci těchto skrytých, původně nezamýšlených předpokladů. Tyto myšlenkové konstrukty nejsou odvozeny z reality, nýbrž jsou nezbytným prostředkem pro její uchopení. Autor používá analogii s interakcí vnitrosvětových skutečností v rámci přítomnosti, aby ukázal, že myšlení vyžaduje specifické pojmové nástroje, jejichž povaha je rozpoznána až zpětně. Práce tak zdůrazňuje procesuální a rekonstruktivní charakter filosofického poznání, které tematizuje to, co je pro běžné myšlení nepomyslené.
[„Geometrické“ myšlení]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 2. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
[„Geometrické“ myšlení]
„Geometrické“ myšlení vsugerovalo evropské filosofické tradici jeden závažný předsudek, týkající se tzv. počátků či principů, z nichž se jakožto z axiomat vyvozuje všechno další. Ve skutečnosti se stále ještě od dob mýtu pohybujeme ve svém myšlení jakoby „bez základu“, tj. do značné míry nevíme, když myslíme, jako jsou nezbytné předpoklady našeho (konkrétního) myšlení. Teprve v reflexi můžeme postupně tyto nejenom nevyslovené, ale dokonce nemyšlené předpoklady odhalovat či spíše rekonstruovat (či dokonce dodatečně konstruovat). Filosofické poznávání se daleko víc týká právě těchto předpokladů, zatímco tzv. vědecké poznávání je zaměřeno na tzv. skutečnosti. Je tu jakási vzdálená analogie onoho pozoruhodného statu vnitrosvětných skutečností, že na sebe mohou působit a navzájem na sebe reagovat jen v rámci některé z aktuálních přítomností (vždy jen té, která jim je společná): naše myšlení se může soustředit a zaměřit na určité skutečnosti pouze za předpokladu, že si k tomu jako prostředku použije jakýchsi zvláštních „výmyslů“, „vymyšleností“, jejichž předpoklady nejenže nemohou být odvozeny z oněch myšlených a poznávaných skutečností, ale nejsou původně ani míněny, vymyšleny, ustanoveny, nýbrž teprve dodatečně jsou rozpoznávány jako nezbytné pro ono myšlení a poznávání.
(Písek, 980217-2.)