Tato reflexe se věnuje Aristotelovu zkoumání veškerenstva v knize Lambda jeho Metafyziky, přičemž se zaměřuje na ontologický předpoklad, že veškerenstvo tvoří celek. Autor kriticky hodnotí překladatelskou práci Antonína Kříže a poukazuje na terminologické nepřesnosti při převodu řeckých pojmů PAN a KOSMOS do češtiny. Hlavní problém spočívá v otázce, zda je souhrn všeho jsoucího skutečným celkem, nebo jen pouhou hromadou. Odpověď na tuto otázku je podmíněna dvěma faktory: vymezením rozsahu toho, co vše do veškerenstva náleží, a přesnou definicí pojmu celek. Analýza vychází z Aristotelova záměru zkoumat podstatu (ousia), přičemž do sféry jsoucího autor zahrnuje nejen materiální předměty, ale i entity myšlené a obecné. Text tak zdůrazňuje nutnost precizní interpretace antických pojmů pro pochopení struktury reality a upozorňuje na limity současného filosofického zdůvodnění povahy totality všeho jsoucího v kontextu klasické metafyziky a jejího vlivu na vnímání světa jako uspořádaného systému.