Tento text zkoumá podstatu filosofie jako disciplíny, která reaguje na různé formy lidské nouze, ať už vnější existenční nebo vnitřní existenciální krize vědomí. Autor poukazuje na historický vývoj filosofie, která se sice vymezila vůči mýtu, ale zároveň čerpala z jeho obsahu. V současnosti je úkolem filosofie sledovat vědecké bádání a jeho vliv na lidstvo. Ústředním tématem je hluboké odcizení člověka od přírody, které započalo jeho vydělením z přirozeného světa. Člověk se v přírodě již necítí doma a svou touhu po návratu simuluje kultivací okolního prostředí. Tato situace vyúsťuje v základní otázky o původu lidství, o tom, co člověka zásadně odlišuje od všeho ostatního a jaké je jeho skutečné postavení ve světě. Autor v této souvislosti odkazuje na epos o Gilgamešovi jako na první zachycení tohoto rozporu. Cílem filosofického tázání je pak najít ukotvení lidské existence v odcizeném světě.
[Filosofie a nouze]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 10. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
[Filosofie a nouze]
Filosofie se může a dokonce musí být také schopna zabývat čímkoli, co se ukáže z nějakého důvodu být hodno pozornosti. Tím důvodem nemusí být okamžitý situační tlak, ale může jím být třeba také nějaká dlouhodobá nouze, a to nejen vnější, existenční, ale také vnitřní, řekněme „existencielní“ a „existenciální“ (tedy také nouze vědomí, myšlení, subjektivity). Proto museli kdysi filosofové vzít za své některé myšlenky původně mytické, i když se proti mýtu velmi ostře vymezovali. A proto musí dnes bedlivě sledovat jak současný stav, tak výsledky vědeckého bádání a zejména jeho důsledky pro člověka, pro lidstvo a vliv na ně. Jedna ze základních, odvěkých a dodnes přetrvávajících nouzí byla vyvolána pronikavým zlomem, jímž se člověk (lidstvo in spe) vydělil z „přírody“ a tím se jí odcizil. Od té doby není člověk v „přírodě“ doma, ale jakoby instinktivně touží po návratu a čas od času si jej simuluje tím, že původní „přírodu“ kultivuje, ať už ve velkém či v malém rozsahu. To však neřeší základní otázku, v kterou odcizení člověka přírodě (jak je poprvé popsáno v prastarém eposu o Gilgamešovi) dříve nebo později musí vyústit: odkud se vlastně vzal člověk, odkud přichází, v čem je zakotveno jeho lidství, navzdory všem přetrvávajícím vztahům tak nepřekonatelně odlišené ode všeho, co tu před ním a kolem něho bylo a jest? A jaké je jeho postavení ve světě?
(Písek, 981013-1.)