Záznam semináře z roku 1987 zachycuje diskusi o vztahu mezi filosofickou etikou a praktickým jednáním. Hlavním motivem je citát Jana Patočky o tom, že vytrvalé tázání po dobru činí člověka dobrým. Mluvčí tento sokratovský přístup kriticky konfrontuje s postavou hrdiny (Achilla), který jedná bez potřeby teoretické reflexe. Diskuse se zaměřuje na skeptickou etiku Wilhelma Weischedela a jeho koncept radikální problematičnosti. Jsou představeny čtyři základní Weischedelovy prvotní volby: rozhodnutí pro skepticismus, svobodu, setrvání v životě a aktivní utváření existence. Mluvčí zpochybňuje právo filosofa probouzet ostatní k jejich bytostné podstatě prostřednictvím tázání, zejména pokud tato činnost vyžaduje privilegované postavení a volný čas. Text zkoumá napětí mezi normativními systémy a žitou skutečností, přičemž reflektuje i dobové etické koncepty, jako je život v pravdě a solidarita.