Tento text analyzuje úvahu Emanuela Rádla o roli pravdy v českých dějinách, jak je popsána v jeho díle „Válka Čechů s Němci“. Autor se zaměřuje na Rádlovu interpretaci hesla „Pravda vítězí“ a jeho propojení s křesťanským evangeliem a příchodem Božího království. Přestože autor oceňuje Rádlovu schopnost postihnout zásadní aspekty národní identity skrze dotek věčnosti, kritizuje jeho lpění na tradičních metafyzických pojmech. Hlavním bodem kritiky je Rádlovo užití termínu „věčnost“, který autor vnímá jako problematický a odtržený od dějinné reality. Místo „věčnosti“ navrhuje termín „nepředmětnost“ nebo přímý „dotek pravdy“, který lépe vystihuje aktuální dění v čase a prostoru. Text poukazuje na to, že pravda se projevuje „hic et nunc“ v konkrétních dějinných okamžicích. Úvaha tak dekonstruuje tradiční předsudky, které mohou zatemňovat hlubší pochopení dějinných událostí a jejich duchovního významu pro český národ.