Tento text nabízí kritickou reflexi pojetí zla u Alaina Badioua, konkrétně se zaměřuje na jeho tvrzení, že zlo vzniká z nedostatku síly zůstat věrný 'Dobru'. Autor podrobuje tuto tezi analýze a tvrdí, že samotná výzva k pravdivosti ze strany dobra v sobě již obsahuje polemický prvek a varování před možným selháním subjektu. Z toho vyplývá, že etická výzva – kterou autor raději nazývá výzvou 'pravdy' či 'ryzí nepředmětnosti' – již předjímá lidskou chybovost. Autor zdůrazňuje, že lidský subjekt nikdy nečelí těmto výzvám jako nepopsaný list, ale je vždy pevně zakotven v konkrétní situovanosti světa, která zahrnuje i jeho osobní historii a dřívější selhání, tradičně označovaná jako hříšnost. Studie tak zpochybňuje představu izolovaného, čistého subjektu a ukazuje, že vztah k dobru a zlu je neoddělitelný od jedinečné, zatížené existence každého člověka a jeho reálné minulosti v aktuálním světě.