Tento text se zabývá hlubokým filosofickým pojetím lásky k pravdě, přičemž vychází z etymologického rozboru řeckých pojmů alétheia a filein. Autor zdůrazňuje zásadní rozdíl mezi antickým chápáním pravdy jako pouhé neskrytosti či zjevnosti a náročnějším současným pojetím, které vnímá pravdu jako výzvu a určující princip lidského života. Pravda zde není představena jako statický předmět, věc či objekt, nýbrž jako ne-předmětný „super-subjekt“, k němuž se člověk může vztahovat pouze v napětí a naprosté otevřenosti. Být smysluplně živ vyžaduje podle autora rozhodnutí nechat se pravdou ovládat a naslouchat jejímu hlasu. Text dále rozvíjí kritický vztah pravdy k bezprostředně dané skutečnosti, kterou často vnímáme jako realitu. Proti tomuto zdání staví pravda to, co je vskutku pravé a spravedlivé. Pravda tedy není vázána na pouhé trvání v přítomnosti, ale je dynamickým procesem směřujícím do budoucnosti. Skrze lidskou aktivitu a činy orientované vpřed se pravda stává hybnou silou, která aktivně formuje budoucí podobu světa.
Filosofie jako láska k pravdě
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 6. 2019
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2019
Filosofie jako láska k pravdě
Hned první problém je skryt v řeckém slově „alétheia“, což se překládá jako nezakrytost, neskrytost, eventuelně odkrytost, tedy zjevnost. Filein samo znamená mít rád, mít zalíbení (filia není erós!), takže vlastně jde o to, mít zalíbení ve zjevnosti. Naproti tomu naše vlastní pojetí se od tohoto starého (nejspíš Pythagorova) propastně liší. Pro nás filia je především víc než pouhé zalíbení: je to rozhodnutí nechat se pravdou ovládat, nechávat rozhodnutí na ní a ne na nás; jsme smysluplně živi jen tehdy, očekáváme-li její hlas, její výzvy, její oslovení v napjatosti a otevřenosti vůči ní. A pak také je zásadně významné, že pravda není „něco“, není to předmět, ale ne-předmět, není to objekt, ale můžeme se k ní vztáhnout pouze jako k jakémusi „super-já“, „super-subjektu“ (ovšem bez jakéhokoli náznaku předmětnosti, bez jakékoli předmětné ,stránky‘). – Zvláštní je zejména kritický vztah ke všemu zjevnému, jako hotové a dané „skutečnému“: proti veškerému zdání, že jde o skutečnost („realitu“), poukazuje pravda (ve svých vzkazech, připomenutích a poukazech) proti tomu, co je údajně skutečné, na to, co je pravé, správné, spravedlivé. Pravda se proto neváže na nic jen trvajícího, nýbrž někam směřuje, vede, a netoliko v myšlenkách, ale ve „skutečnosti“, tj. dynamicky, skrze aktivitu a akce, orientované dopředu, do budoucnosti.
(Písek, 190607-1