Tento text Ladislava Hejdánka z roku 1958 se zabývá vztahem mezi filosofií, ideologií a theologií. Autor odmítá tezi, že filosofie je sekularizovanou theologií, a argumentuje její historickou původností. Naopak však tvrdí, že moderní ideologická hnutí lze považovat za napodobeniny theologie, čímž ideologii definuje jako skutečně sekularizovanou theologii. Zatímco theologie je spjata s církví, ideologie se váže na konkrétní společenské skupiny, politické strany či národy. Naproti tomu filosofie je charakterizována úsilím o emancipaci od jakékoli sociálně-funkční vázanosti. Tato snaha o nezávislost představuje podle autora základní rys filosofické existence, který je zároveň jejím největším zdrojem síly i příčinou její společenské slabosti. Text tak nabízí stručnou, ale pronikavou analýzu strukturální podobnosti mezi náboženským a politickým myšlením v kontrastu k autonomní povaze filosofického zkoumání, které se odmítá podřídit kolektivním zájmům a ideologickým dogmatům.