Tento text z dubna 1962 se zaměřuje na kritickou reflexi náboženství a hledání nového způsobu, jak se vztahovat k tomu, co je v lidské existenci podstatné. Autor vychází z předpokladu, že náboženství se sice snažilo uchopit a rozvíjet pozitivní a pravdivé aspekty skutečnosti, ale jakožto pouhá forma vždy zaostávalo za normou samotného obsahu, z něhož čerpalo. V současné situaci je proto nezbytné se od tradičních náboženských forem distancovat a hledat novou, autentickou realizaci tohoto podstatného základu mimo rámec fiktivních náboženských struktur. Text zdůrazňuje, že tento proces není zcela novým počátkem, neboť základ pro tento posun byl položen již Ježíšem. Autor poukazuje na to, že tato nová forma uskutečňování se již děje v rozsáhlých oblastech světského života, byť prozatím v podobě určitého odcizení. Cílem je identifikovat tato místa a plně se do nich zapojit, čímž dojde k překonání náboženského omezení směrem k pravé skutečnosti a k nalezení vlastního místa v rámci civilní interpretace víry.