Text rozebírá filosofický termín „pobyt“, který Jan Patočka zavedl jako překlad Heideggerova pojmu „Dasein“. Autor argumentuje, že český výraz je obsahově bohatší, neboť se nezaměřuje pouze na prostorovou lokalizaci, ale zdůrazňuje časovost a omezené trvání lidské existence. Pobyt je v textu zasazen do širšího rámce trojice FYSIS – tělo – subjekt. Zatímco FYSIS představuje organizované trvání života od narození po smrt, tělo funguje jako nástroj podřízený tomuto procesu. Klíčovým prvkem pobytu je však subjekt, chápaný jako aktivní „při-tom-nost“ a základní „nejsoucno“ vykloněné do budoucnosti. Autor tak definuje pobyt jako dynamickou aktivitu a účinnou přítomnost, která překonává pouhou setrvačnost hmoty. Skrze tuto interpretaci se pobyt stává bytostným vyjádřením lidského bytí v čase, kde subjektivita hraje roli aktivního hybatele v rámci organické a tělesné schránky.
Pobyt / FYSIS
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 6. 1991
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1991
Pobyt / FYSIS
Patočka zavedl termín „pobyt“ jako překlad heideggerovského „Dasein“. Po mém soudu je však obsah českého termínu hlubší a filosoficky perspektivnější. Německé „Dasein“ svým zdůrazněním onoho „da“ čili „hic“ poukazuje spíše na jsoucnost než na bytí, a to tím snáze, že bytí je velmi často za jsoucnost zaměňováno. Pobyt však nejenom neodvádí pozornost od časového charakteru bytí jsoucna, ale naopak jej zdůrazňuje. Zároveň vyvolává jistou asociaci, která je velmi příznivá pro rozvíjení jedné myšlenky: zatímco „být-tu“ či „tu-bytí“ zdůrazňuje spíše lokalizaci, „pobyt“ vedle toho upozorňuje na jisté omezené trvání „výskytu“ na jistém místě. A pak tu je ještě druhá myšlenka, ještě závažnější a perspektivnější: o pobytě můžeme mluvit pouze tam, kde jde o něčí pobyt, tedy nikoliv o pouhý nahodilý výskyt čehosi na místě vlastně neinteresovaného. To se velmi dobře hodí pro naši koncepci, která člověka chápe jako trojinu FYSIS – tělo – subjekt. Fysis je přesně to, co máme na mysli pod termínem „pobyt“: pobyt začíná narozením, nikoliv nahodilou agregací složek či okolností, a pokračuje organizovaným trváním, nikoliv pouhou setrvačností, až posléze končí zánikem, smrtí jakožto koncem pobytu. V jaké vztahu je tělo k tomuto pobytu? Není znám případ, kdy by se pobyt obešel bez těla, ale tělo samo je pobytu podřízeno, řídí se pobytem a slouží pobytu. Není to však ani tělo, ani FYSIS, jež bychom mohli považovat za „pobývající“. Pobývání a pobyt znamená aktivitu, aktuální, účinnou přítomnost, která se děje, která ergo nastává a ihned přechází v minulost. Základní strukturou a aktivní, dějící se složkou pobytu je účinná „při-tom-nost“ subjektu jako základního nejsoucna, vykloněného do budoucnosti: to jsme my jako pobývající. ¨
(16. 6. 1991)
### 910616