Tento text z června 1991 se zabývá vztahem mezi církví a státem, přičemž odmítá interpretaci odluky jako pouhé vytěsnění náboženství do soukromé sféry. Autor argumentuje, že náboženské záležitosti mají veřejný rozměr a že skutečná odluka vyžaduje přehodnocení role státu v rámci společnosti. Stát by neměl být vnímán jako absolutní suverén, ale jako instituce s jasně vymezenými kompetencemi, která je podřízena společnosti. Společnost je primární entitou a její členové uznávají závazky, které přesahují loajalitu ke státu. Stát je definován jako nástroj, který má společnosti sloužit; pokud se snaží o nadvládu, musí být reformován nebo nahrazen. Klíčovým poselstvím je, že stát musí respektovat náboženskou víru a politickou příslušnost na základě zákonů, které si společnost sama stanovuje. Text tak zdůrazňuje omezenou povahu státní moci a prioritu občanské společnosti nad státním aparátem.
Církev – oddělení od státu
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 6. 1991
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1991
Církev – oddělení od státu
Myšlenka oddělení církve a vůbec náboženských záležitostí od státu nemůže a nesmí být interpretována v takovém smyslu, že by to bylo „soukromou“, tj. privátní, neveřejnou záležitostí každého jednotlivce, protože i soukromé záležitosti jsou nebo se mohou za jistých okolností stávat záležitostí celé společnosti, záležitostí veřejnou. Odluka církve od státu je možná pouze za předpokladu, že změníme své chápání státu ve vztahu ke společnosti vůbec. Jde totiž o to, že stát nesmí být chápán ve všech směrech a ohledech jako „suverénní“, nýbrž že jeho kompetence a ingerence musí být přísně vymezena zákony. Základní skutečností je společnost a její život; protože moderní společnost je v širokém rozsahu politizovaná, můžeme mluvit o politické společnosti. Ve vztahu mezi církví a státem musí být ze zákona zřejmé, že to je společnost, která ustavila stát, a tato společnost že je společenstvím lidí, kteří mají, uznávají a také trvají na tom, aby i ze strany ostatních i ze strany samotného státu byly respektovány ještě jiné, základnější jejich vlastní závazky, než jsou závazky vůči státu. Stát není a nikdy se nesmí stát nejvyšší instancí v základních životních záležitostech ani jednotlivců, ani celých společenství a vůbec společnosti jako takové. Stát je výtvorem, produktem společnosti a musí společnosti sloužit. Když slouží špatně nebo se dokonce chce emancipovat a svou služebnou roli zaměnit za nadvládu nad společností, musí být změněn, opraven a upraven, znovu zatlačen do mezí daných zákony – a pokud to už nejde, musí být při nejbližší příležitosti zrušen a nahražen lepším. Víru či náboženství, církevní nebo politickou příslušnost musí stát prostě respektovat, a to na základě daných zákony, jež společnost ukládá stejně tak státu i sobě.
(30. 6. 1991)
### 910630