Tento text se kriticky zamýšlí nad otázkou personálního pojetí Boha v kontextu myšlení Ferdinanda Ebnera a širší teologické tradice. Autor vychází z Ebnerova tvrzení, že se při uvažování o božství nelze vyhnout antropomorfismu, avšak podrobuje toto stanovisko hlubší analýze. Kritika směřuje proti zpředmětňování Boha, ať už v podobě aristotelsko-tomistického neměnného jsoučna, nebo v podobě člověku podobné osoby. Text zdůrazňuje, že pravý vztah k tomu, co nazýváme "Bohem", musí být zásadně nepředmětný. Pokud se biblická tradice zmiňuje o stvoření člověka k obrazu Božímu, nelze tuto podobnost chápat věcně či personifikovaně. Podobnost spočívá v tom, že člověk ve své podstatě není objektem, ale subjektem, tedy nenahraditelným non-objektem. Tímto způsobem autor odmítá tradiční religiozitu ve prospěch radikálnějšího pojetí víry, která se brání modloslužebnému zobrazování a fixaci božství do pojmových schémat.
Bůh – jako osoba?
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 28. 6. 1992
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1992
Bůh – jako osoba?
Ferdinand Ebner napsal aforisticky: „Bylo by neosobního Boha ještě možno nazývat Bohem? V pojetí ideje božského se nelze z hlubších důvodů vyhnout antropomorfismu.“ (Wort und Liebe, 1935, s. 97.) – Ebner bohužel tyto „hlubší důvody“ neuvádí. Ponecháme-li stranou – jinak ovšem zásadně důležitou – otázku samotného pojetí „božského“ a „Boha“ (což jsou slova ve svém obsahu nenapravitelně kontaminovaná s obecnou religiozitou, proti které je židovské a zčásti i křesťanské, event. křesťanské pojetí ve své pravé podobě, ostrým protestem), pak musíme kriticky nahlédnout, že nejen aristotelsko-tomistické chápání Boha jako neměnného (a tedy mrtvého) jsoucna, ale také jeho chápání jako totemového zvířete nebo jako člověku podobné osoby je jednak nepřípustné zobrazování (byť pojmové), zejména však zpředmětňování, zatímco pravý vztah k tomu, co se vyjadřuje v křesťanské tradici jinak obecně náboženským slovem „Bůh“, smí být jen nepředmětný. Pokud snad má Ebner na mysli nějaký „hlubší důvod“ theologický, totiž v odvolání na biblickou formulaci, že člověk byl stvořen „k obrazu božímu“, pak ovšem neprávem, neboť tato podobnost se totiž vztahuje právě k tomu, že člověk jakožto člověk není předmětný, není předmětem, objektem, nýbrž právě non-objektem, totiž subjektem.
(Bonn, 920628-1.)