Tento text se zabývá ontologickým rozdílem mezi slovem, chápaným jako znak, a pojmem. Autor argumentuje, že slovo zbavené významu se stává pouhým znakem, který sám o sobě nic neukazuje ani neuchopuje, ale pouze pasivně označuje na základě vůle mluvčího. Naproti tomu pojem je definován jako aktivní akt uchopení či pojímání, který je neoddělitelný od myslícího subjektu. Zatímco znak může existovat v čase jako vnější stopa, například skupina hlásek nebo písmen, i bez svého aktuálního užití, pojem bez aktivního myšlenkového procesu subjektu zcela zaniká. Abstract zdůrazňuje, že pojem není statickou entitou, nýbrž dynamickou aktivitou, která po sobě nezanechává žádnou vnější stopu, pokud není následně vyjádřena nebo zašifrována v jazyce. Text tak rozlišuje mezi objektivní, vnější povahou znaku a subjektivní, procesuální povahou pojmu, přičemž podtrhuje naprostou závislost pojmu na vědomém aktu uchopení a aktivitě subjektu.
Pojem a slovo
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 4. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Pojem a slovo
Slovo, které je zbaveno významu, se stává pouhým znakem. Znak sám nic neukazuje, nic také neuchopuje (aby to mohl ukázat), znak pouze něco označuje. A způsob označení je záležitostí toho, kdo označuje nebo označil. Proto také znak sám, vyňatý ze způsobu svého použití, není schopen nic označovat a vlastně přestává být znakem (nemůže být legitimně za znak považován, leč snad hypoteticky, když nevíme, jde-li o nějaké jeho použití v jazyce či nikoliv). Naproti tomu pojem sám něco pojímá, uchvacuje, chytá a podržuje ve své moci, a proto nemůže také zůstat něčím mimo toto uchvacování a pojímání. Pojímat však může je subjekt pojímající, žádné uchopení není možné bez toho, kdo uchopuje. Zatímco znak, zbavený jakéhokoli vztahu k označovanému, přestává být znakem, ale zůstává třeba skupinou hlásek nebo písmen, pojem, zbavený vztahu k pojatému, nejen přestává být pojmem, ale přestává vůbec „být“ něčím, neboť celý jeho vztah k pojatému je plně a úplně závislý na subjektu pojímajícím, tj. na jeho myšlenkové aktivitě, na jeho aktivním pojímání. Zatímco tedy slovo ve své předmětné(vnější) podobě zůstává v čase relativně nezměněno jako stopa čehosi, k čemu došlo v minulosti, po aktivním užití pojmu k pojímání něčeho pojímaného po sobě žádné vnější stopy nezanechává, pokud není nějak zašifrováno, vysloveno, zapsáno apod.
(Písek, 160427-1.)