Tento text se zabývá ontologickým rozdílem mezi slovem, chápaným jako znak, a pojmem. Autor argumentuje, že slovo zbavené významu se stává pouhým znakem, který sám o sobě nic neukazuje ani neuchopuje, ale pouze pasivně označuje na základě vůle mluvčího. Naproti tomu pojem je definován jako aktivní akt uchopení či pojímání, který je neoddělitelný od myslícího subjektu. Zatímco znak může existovat v čase jako vnější stopa, například skupina hlásek nebo písmen, i bez svého aktuálního užití, pojem bez aktivního myšlenkového procesu subjektu zcela zaniká. Abstract zdůrazňuje, že pojem není statickou entitou, nýbrž dynamickou aktivitou, která po sobě nezanechává žádnou vnější stopu, pokud není následně vyjádřena nebo zašifrována v jazyce. Text tak rozlišuje mezi objektivní, vnější povahou znaku a subjektivní, procesuální povahou pojmu, přičemž podtrhuje naprostou závislost pojmu na vědomém aktu uchopení a aktivitě subjektu.