Tento text zkoumá filosofický vývoj ontologických kategorií, počínaje konceptem arché a konče modernějším pojetím reaktibility. Prvním krokem je analýza arché, které je chápáno nejen jako časový počátek, ale především jako trvající princip, jenž prostupuje veškeré bytí. Následuje zkoumání složek a elementů, jichž může být nekonečné množství, a jejich vztahu k jednotlivostem, které vznikají procesem sjednocování. Dokument klade zásadní otázku po rozdílu mezi skutečnými celky a pouhými hromadami, přičemž hledá mechanismy, které garantují relativní jednotu strukturovaných útvarů. Stěžejním bodem je zavedení pojmu reaktibilita, což je schopnost entity reagovat na jiné aspekty skutečnosti, ať už se jeví jako hromady nebo celky. Autor rozlišuje mezi reaktibilitou zaměřenou na předmětnou stránku věcí a širší, hlubší reaktibilitou, která otevírá nové dimenze interakce se světem a transcenduje jednoduché kauzální působení. Tato cesta od počátku k odezvě odráží proměnu chápání reality od statických prvků k dynamickým vztahům.
[Vývoj od arché po reaktibilitu]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 9. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
[Vývoj od arché po reaktibilitu]
Základní problémy – jak se to „vyvíjelo“ různými cestami.
n1: arché, počátek (nejen časový) a to, co nadále trvá
n2: složky, elementy (ergo „počátků“ mnoho, nespočetně)
n3: jednotlivosti (složené z elementů, ale nějak sjednocené či sjednocované)
n4: celky x hromady (co garantuje sjednocenost – ale jen relativní!)
n5: reaktibilita – schopnost reagovat na jiné ,skutečnosti‘ (ať už jako na hromady nebo snad i jako na celky?)
n6: reaktibilita vůči předmětné stránce, eventuelní reaktibilita širší (hlubší)
### 160925