Text se zamýšlí nad povahou „počátků“ a „principů“ v lidské zkušenosti a poznání. Autor argumentuje, že skutečných absolutních počátků nelze nikdy plně dosáhnout ani je jednoznačně stanovit. Častá představa, že vědění či činnost musí vycházet z pevných základů, je označena za pseudo-zkušenost, neboť samotná znalost nutnosti těchto základů je plodem dlouhodobého historického vývoje a zkušeností mnoha generací. I biblické metafory o stavbě na skále či písku naznačují, že nejde o první body v čase, ale o výsledek hlubšího vhledu. Pokud nahlížíme na počátky jako na normy, jejich rozpoznání vyžaduje náročnou a kritickou zkušenost. Autor zdůrazňuje, že v procesu ustavování norem hraje klíčovou roli autorita nejlepších spíše než názor většiny. Celkově dokument vybízí k přehodnocení toho, co považujeme za základní východiska našeho uvažování, a upozorňuje na jejich dějinnou a zkušenostní podmíněnost.