Tento text se zabývá hlubokým ontologickým rozborem pojmu „skutečnost“ a navrhuje zásadní rozšíření jeho tradičního chápání. Autor rozlišuje několik rovin reality, které přesahují pouhou statickou přítomnost „tady a teď“ (hic et nunc). První rovinu tvoří aktuálně jsoucí skutečnosti, následované skutečnostmi minulými, které je nutno rekonstituovat z dochovaných stop. Další vrstvy zahrnují skutečnosti budoucí, odhadnutelné na základě trendů, a fenomény, které lze pouze s nadějí očekávat či tušit jakožto možnosti, jež se teprve mohou stát. Vrcholem úvahy je však kategorie skutečností, které nikdy nemohou být přímo „dané“ v prostoru a čase, ale které se „dávají“ či „přicházejí“. Tato sféra je v textu označena za významnější a „skutečnější“ než jakákoliv empiricky doložitelná fakta. Autor tak zpochybňuje redukci reality na pouhé přítomné jsoucno a otevírá prostor pro dynamické vnímání pravdy a bytí jako něčeho, co k člověku přichází z neevidovatelné budoucnosti a tvoří hlubší smysl světa.