Tento text se zabývá filosofickým vymezením struktury subjektu, který není chápán jako neměnná substance, nýbrž jako dynamický proces vznikající z události. Subjekt je ustanoven událostí a v čase se neustále proměňuje, čímž se stává sám sebou skrze vlastní diferenciaci. Tato identita však není statická či formálně-logická, ale dějinná a relační, neboť subjekt navazuje na svou předchozí podobu. Autor zdůrazňuje, že pro pochopení struktury subjektu je nezbytné nejprve analyzovat strukturu samotné události. Událost přechází z roviny pouhé virtuality do skutečnosti právě tím, že si vytváří svůj subjekt a deleguje na něj určité kompetence. Text se zásadně vymezuje vůči tradičnímu substančnímu pojetí subjektu, které jej vnímá jako neměnný základ pod povrchovými změnami. Subjekt je zde prezentován jako bytostně dějová entita, jejíž existence je neoddělitelná od průběhu události, kterou nese a která jej zakládá. Tato perspektiva vyžaduje odklon od klasické metafyziky směrem k procesuální ontologii.