Tento text se zabývá problematikou interpretace filosofických textů a zdůrazňuje roli interpreta v tomto procesu. Autor konstatuje, že při interpretaci toho, co filosof napsal nebo zamýšlel sdělit, k textu vždy přistupujeme s určitou myšlenkovou výbavou. Je nezbytné, aby si interpret byl této své výbavy co nejvíce vědom, i když plného uvědomění všech vlivů nelze nikdy zcela dosáhnout. Klíčovým požadavkem je vnitřní integrita a logická soudržnost vlastního myšlenkového přístupu interpreta. Pouze skrze kultivované a vědomé myšlení lze totiž zajistit kontrolu nad tím, jak důsledně sledujeme myšlenkové pochody vybraného autora, nebo do jaké míry legitimně přejímáme jeho pojmové prostředky pro vlastní potřeby. Text tak akcentuje reflexi interpreta jako základní předpoklad pro seriózní filosofickou práci a kritické osvojování si cizích myšlenek, přičemž zdůrazňuje nutnost neustálé údržby vlastního myšlenkového aparátu.