Text se zabývá ontologickou problematikou vzniku a zániku událostí a jejich vnitřní strukturou v kontextu tzv. událostnosti. Autor zdůrazňuje, že ke každé události neodmyslitelně patří nejen její počátek, ale i její konec. Přestože události vykazují vzájemné podobnosti, nesmí být filosofické zkoumání redukováno na jejich prosté třídění do kategorií. Klíčovým rysem každé pravé události je totiž její absolutní unikátnost, která se projevuje jak v jejím vzniku, tak v jejím zániku. Stěžejní otázka současné první filosofie se proto musí tázat po zdroji této jedinečnosti, tedy po jejím původu či odkud (von woher). Jelikož důraz na unikátnost vylučuje kauzální vysvětlení skrze již danou, předmětnou skutečnost nebo minulost, musí být tento zdroj hledán mimo sféru předmětnosti. Autor argumentuje, že vážné zamyšlení nad počátky a konci událostí nutně vede do oblasti nepředmětného, čímž se otevírá cesta k hlubšímu pochopení světa jako dynamického souboru jedinečných dějů vyvěrajících z nezpředmětněného základu.
Zánik a vznik
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 9. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Zánik a vznik
K události a událostnosti náleží jednak počátek či vznik takové události, jednak také její konec či zánik. Ovšem protože každá událost se jiným událostem něčím podobá, ale také něčím nepodobá, musíme se tázat po původu oněch podobností i nepodobností. Připustíme-li, že se každá skutečná (pravá) událost vyznačuje určitou jedinečností (unikátností) stejně tak, jako různými podobnostmi s jinými událostmi, nesmíme se spokojit tím, že události jen „třídíme“, tj. přiřaďujeme je k sobě podle podobností, a nesmíme rozhodně zapomínat na jejich odlišnosti i v rámci takových skupin (tříd), a zejména nesmíme opomíjet ty jejich rysy, jež vyznačují jejich jedinečnost, unikátnost. A tak, jako je každá událost v něčem unikátní, je v něčem unikátní i její vznik (a pravděpodobně, někdy jistotně i zánik). Základní otázkou v naší dnešní situaci, pokud jde o „první filosofii“, je nepochybně ta, která se dotazuje po původu, zdroji nebo, jak Němci říkají, po „von woher“ takové jedinečnosti. A protože důraz na jedinečnost resp. – přesněji – na jedinečnosti všech pravých událostí, všech pravých jsoucen vylučuje každý pokus o nalezení jakékoli předmětné, dané skutečnosti jako příčiny, musíme takový zdroj hledat mimo sféru předmětností, tedy i mimo sféru čehokoli již bylého, minulého. Z toho vyplývá, že vzít vážně počátky a konce událostí nutně vede do oblasti nepředmětného.
(Písek, 150906-3.)