Tento text zkoumá povahu možností skrze prizma filosofického konceptu Emanuela Rádla, přičemž rozlišuje mezi možnostmi, které jsou pravděpodobné, a těmi, které „mají být“. Pravděpodobnost je zde spojována se setrvačností a relikty minulosti, zatímco pravý filosofický přístup vyžaduje kritický odstup od daného stavu a úsilí o nápravu. Ústředním tématem je idea „všenápravy“, která předpokládá, že vše jsoucí zasluhuje korekci směrem k tomu, co je mravně a ontologicky žádoucí. Autor se zamýšlí nad vztahem mezi setrvačností minulého a aktivním směřováním k naplnění ideálních možností. Zároveň nastoluje otázku původu možností, které „nemají být“ – zda jsou pouze důsledkem úpadku a setrvačnosti, nebo zda představují svébytná lákadla a zvrhlé vášně. Text tak staví filosofa do role kritika a hybatele, jehož úkolem je nejen bránit úpadku k nejhoršímu, ale především aktivně uskutečňovat to, co je správné, i navzdory zdánlivé nepravděpodobnosti v rámci běžné reality.