Tato úvaha se zabývá hlubší analýzou pojmu niternosti v kontextu myšlenkového modelu události. Autor kriticky zkoumá Aristotelův koncept 'entropeia', který označuje vnitřní příčinu výkonu či díla, a poukazuje na jeho limity, pokud je niternost chápána pouze jako cosi nacházející se uvnitř pohybu. Text argumentuje, že niternost nelze redukovat na prosté vymezení vůči vnějšku. Místo toho navrhuje pojetí, v němž je nitro stejně rozlehlé jako vnější svět. Autor dochází k závěru, že každá událost, chápaná jako pravé jsoucno, není izolovaným prvkem, nýbrž je zakořeněna v širší říši niternosti, která přesahuje hranice jednotlivých událostí. Tato perspektiva vyžaduje otevření se světu niternosti jako celku, jenž tvoří ontologický základ pro veškeré dění. Úvaha tak směřuje k redefinici vztahu mezi vnitřním a vnějším, kde nitro představuje dynamický a rozsáhlý prostor, z něhož vyvěrají kořeny veškerého bytí.
Niternost a „entropie“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 10. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Niternost a „entropie“
Slova mají někdy také svá velká úskalí. Když třeba mluvíme o „nitru“ a „niternosti“ v souvislosti s myšlenkovým modelem „události“, nemáme jistě na mysli všechno to, co se děje ,v rámci‘ události, a to na rozdíl od toho, co se děje v jejím okolí (ať už užším nebo i nejširším). Stálo by za zvláštní výzkum (kdo ví, možná už byl dokonce proveden), co myslil Aristotelés „nitrem“, když řeckým novotvarem entropeia zdůrazňoval povahu díla (výkonu), jehož „příčinou“ nebylo nic vnějšího, nýbrž naopak něco „vnitřního“. Nejspíš by se ukázalo, že měl opravdu na mysli něco, co jako činitel bylo „uvnitř“ pohybu; pokud by tomu tak bylo, je zřejmé, že to není uspokojivé řešení. Nicméně stojí za úvahu, odkud se tento „činitel“ nebo „hybatel“ bere, neboť z pouhých „možností“ nevyplývá – možnosti jsou „jsoucna v možnosti“, a ta nepochybně jsou sama nehybná (stejně jako Platónovy ideje ve světě idejí). Mám zkrátka za to, že domyslíme-li myšlenku toho, co pracuje „zevnitř“ (a nebudeme toto „zevnitř“ redukovat na pouhé „uvnitř“), musíme dojít k závěru, že „nitro“ resp. „niternost“ je právě tak ,rozlehlá‘ jako „vnějšek“, takže před nitro události se musíme dalším krokem otevřít k možnosti nitra (či niternosti) za hranicemi události jako celé říše, jako celého světa niternosti, v němž každá událost (každé pravé jsoucno) je „zakotveno“ svými kořeny.
(Písek, 151001-1.)